Tohle je druhé kolo a všechny moje básně se mohly přetrhnout, aby v něm byly. Do nejužšího výběru se dostaly tři. A teď žádná už nechce couvnout. Jenomže oni mě za 3 minuty vyženou. Takže aby se nestalo, že se na nějakou nedostane, tak já vám je řeknu všechny najednou.

První je z mého milostného období.

Druhá je z mého cyklistického období.

A třetí je z mého agnostického období.

nad šálkem kaluže
vzpomínám na muže
co mi ji vzal
dívku, jež hrála si
s knoflíky a s vlasy
defloroval

trojice cyklistů
trojice cyklistů
trojice cyklistů
první má na břiše ibišek
druhý je František

a jeli kolem Lídlu
a jeden dostal meningitidu
a umřel

jak nevidomý
v kině
jak próza v japonštině
jak
bulimická svině

jsem zmatenej

nad kýblem peach vodky
dívám se na fotky
v očním albu
šik krutých vzpomínek
z mateřských znamínek
spouští palbu

dvojice cyklistů
dvojice cyklistů
dvojice cyklistů
první má na břiše ibišek
druhý je František

a jeli kolem Flédy
a jeden dostal žaludeční vředy
a umřel

jak
grep ve větvích smrku
jak mrož
co dělá vrků
jak pluk spermií v krku

jsem zmatenej

nad větou odpadků
se klapot podpatků
zvolna ztrácí
charisma vestoje
do stránky Playboye
vykrvácí

cyklista
cyklista
cyklista
cyklista

umřel

jak sudí v první lize
jak
vnitřek televize
jak architekti
v Pise

jsem zmatenej

nad dlaní spermatu
držím se tématu
které bolí
bitvy jsou prohrány
sypu si do rány
kvanta soli

vůbec žádný cyklista
plynulá doprava
doleva

jak koblih plnej bláta
jak osmiletej
táta
jak báseň od Charváta

jsem zmatenej

jak arcus tangens nebe
jak podpaží
co zebe
jak vazelína
s chlebem

jsem zmatenej

z tebe