Chladnou hlavu #26: Exkrementy exkluzivně

Odloupával jsem kousky korodujícího zábradlí a snažil se trefit plivancem chlapa, co se dole na trávníku proháněl na motorové sekačce. Vedle mě seděl na hromadě novin spolužák Libor, dloubal se v oku a dokuřoval jointa. „Jak to, že vy máte balkón, a my za stejnou cenu jenom okno, který nejde v létě otevřít a v zimě zavřít?“ zamračil… Continue reading

Chladnou hlavu #25: Čaj o páté

Vykřikl jsem, upustil bílý jogurt, zakryl si genitálie a zacouval zpátky do pokoje. „Někdo tam je! Vstávej! Někdo tam je!“ „Čože?“ Oľga se posadila na posteli a nahmatala lampičku. „V chodbičce! U ledničky se… tam u ledničky… válí se tam tělo!“ byl jsem nahý a rozrušeně přeskakoval z nohy na nohu.

Chladnou hlavu #24: Oľga

„Doufám, že nám ji představíš dřív, než bude v jiným stavu,” zašermoval táta půlkou celozrnného rohlíku. Pane Bože… Přednáška. „No moc nekoulej vočima, mladej. Jestli je tak náchylná jako tvoje máma…” namířil na svou družku lžíci gulášové polévky, „kolem tý jenom prošly trenky, a narodil ses ty.”

Chladnou hlavu #23: Růžinu jevil vonný vzdech

„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se… Continue reading

Chladnou hlavu #22: Olympiáda odložených

Stál jsem zpříma. Ruce za zády. Nohy mírně od sebe. Oficiální výraz ve tváři. Hlavní organizátor vydal signál. Shýbl jsem se a stiskl tlačítko PLAY magnetofonu ležícího na trávníku. Vzduch se rozezněl chrčivými fanfárami a z prosklených dveří domova důchodců vyrazil osmdesátiletý atlet s pochodní, aby zažehnutím olympijského ohně zahájil třetí ročník dolnolibchavské olympiády seniorů…. Continue reading

Chladnou hlavu #21: Modrou rourou

Odrážel jsem se špičkami ode dna a mával z chlorované vody na Vlastu, jež soustředěně rekognoskovala hladinu a snažila se mě zahlédnout. Marně. A tak dlouho, až na ni z opačného konce bazénu začal pořvávat trapně extrovertní chlapec s kudrnatým hrudníkem a progresivní lysinou na temeni hlavy: „Hej, žabko! Jak je? Ztratila ses?“

Chladnou hlavu #20: Dvacet

Zabloudil jsem do sekce dámských hygienických vložek. Sakra, jak to? Myslel jsem, že cesta ke kase vede podél příklepových vrtaček, skrz dudlíky a pak u avokád prudce doprava. Přitom už počtvrté míjím krabici neustále týchž tampónů, které se vám dokonale přizpůsobí, a zvuky markování jsem nezaslechl ani z dálky. Přece se nebudu ptát na cestu v hypermarketu. Jsem… Continue reading

Chladnou hlavu #19: Agáta II.

Žárlil jsem na hokejistu. To by samo o sobě nebylo nic zas tak divného. Pár lidem už se to určitě stalo. Jenže já žádného hokejistu neznal. Navíc jsem ani neměl děvče, které by mi bezzubý chalan v chráničích mohl odloudit.

Chladnou hlavu #18: Prasák s r. o.

Hladina jahodového džusu s vodkou se střídavě rozsvěcovala a potemňovala podle rozmarů stroboskopu. Drbal jsem se brčkem na nose, zatímco Peter Nagy hulákal z reproduktorů, že láska je tu s nami, a mládež na parketu byla natolik podnapilá, že tomu snad i věřila.

Chladnou hlavu #17: Kg

„To žereš celej semestr pořád hranolky?“ ponořila Vlasta vyčítavě lžičku do nízkotučného borůvkového jogurtu. „No a?“ vymáchal jsem jeden z nich v kuřecí směsi s nivou a lačně ho pohltil. Vytrčila hlavu a dramaticky vytřeštila kontaktní čočky: „Blázníš? To chceš umřít na infarkt ve třiceti?“