ESC #7: Zombie kanclokalypsa

Pípnul jsem si příchod a mrštně se protáhl turniketem: „Brýtro.“ „Co tady hulákáš, ty kryple? Nejseš tady sám, do hajzlu kurva!“ vyštěkl na mě zpoza Sylvina stolu zesinalý rozcuchaný přízrak s propadlými tvářemi a takovými pytli pod očima, že by se v nich vyspal celý skautský oddíl. Načež se chytnul za spánky a s nelidským… Continue reading

ESC #6: Sebevrah

Týden začal podezřele vřele. Hned jak jsem se objevil ve dveřích, Sylva přeskočila recepci, dojatě ke mně přiběhla, položila mi hlavu na hrudní kost a dobré dvě minuty mě objímala. Nechtěl jsem vypadat nezdvořile, tak jsem se křečovitě usmíval a otcovsky ji plácal po lopatkách. Po 110 vteřinách mě rozbrnělo rameno. Přidušeně jsem gestikuloval směrem… Continue reading

ESC #5: První schůzka s ex

Kráčel jsem po rozpáleném asfaltu ke studentským kolejím, kde bydlí moje ex. Ve 30 stupních jsem voněl jako ulička mezi vepřínem a parfumerií. Oči podlité krví, jak jsem se půldruhé hodiny marně pokoušel nasadit si kontaktní čočky. A přes levý spánek pulzující fialová boule z toho, jak Pixel prudce vpadnul na záchod, zrovna když jsem… Continue reading

ESC #4: PowerPoe

„Sezení je škodlivější než kouření,“ zaševelil tiše do potemnělé zasedačky rachitický týpek a vytáhl z igelitky páteř. Sylva omdlela.

ESC #3: USBimbas

„Takže vy chcete dva tisíce USB flash disků ve tvaru… penisu,“ opakoval jsem do mobilu opatrně a v koutku duše stále doufal, že jsem se přeslechl. „Ano. Našemu šéfovi to připadá vtipné.“

ESC #2: Všechno nejlepší

Dneska jsem se probudil a bylo mi 30. Třicet. Nedůvěřivě a krapet odcizeně jsem studoval odraz své tváře v prosklených dveřích metra. Dobře, vlasy už to možná trochu balí (zase o to víc se daří těm v uších, v nose a na zádech), ale jinak… Určitě bych se ještě dostal do divadla na studentské vstupné.

ESC #1: Pro kočku

V pondělí je mi 30. Když máte u nás v práci narozeniny, jste to vy, kdo musí přinést dort. Sotva se objevíte ve dveřích s podnosem, rozezní se openspacem série rozladěných mlasknutí a tlumených „ty voleee“, protože všichni vědí, že budou muset zbytek dne chtě nechtě řešit, co vám koupí. A navíc to můžou řešit… Continue reading

Chladnou hlavu #29: Základy mezilidské komunikace

„…takže jsou to vlastně TA diakritika. Plurál! Ale nikdo to tak neříká. A víte proč?“ gestikuloval jsem vzrušeně kompotovou lžičkou. „Ne? Nebudu vás napí…“ Vlasta spadla obličejem do hrachové kaše. Libor na ni ukázal a souhlasně pokýval: „Má pravdu. To nebyla zábavná historka.“

Chladnou hlavu #28: Akceptace

„Tohle seš ty,“ nabodl Libor na vidličku své čevabčiči. „Tohle,“ položil ukazovák na nejsympatičtější bramboru, „je Oľga. A tohle je váš vztah.“ Vybudoval několika zručnými tahy příboru uprostřed talíře úhledný pruh dušené mrkve. „Pr… proč je náš vztah mrkev?“ zamračil jsem se.