Do telefonu brečela. Já taky.
Teď tu stojí na rohu a prší jí do kapučína.
„Už tě nemiluju,“ řekla.
„Hm,“ řekl jsem a vyplivl žvýkačku vedle odpadkového koše.

zbořil se
teď se mezi prsty sarkasticky drolí
svět
sedim na reprobedně
pasivně kouřim
dvanáct set
cigaret

kopačky koš kvinde vale
byl jsem puštěn k vodě
tak se čvachtám vytrvale
v trpnym rodě
sedim
a jsem naživu
v pulzujícím pasivu

musel jsem to zkusit
lásku
mrchu
krutou slepou
srdce na tři kusy
zalátuju izolepou

pořád se mi o ní zdá
vážně
zatim každou noc

nech to bejt
city jsou dohady
láska je bez duše
ženskejch jsou hromady
kolik je světlušek?

1

ty vole
kašli na ní
copak stojí za tu bolest při usínání?

ANO/NE *

(* nehodící se škrtněte)

Jiří Charvát