Pokud se vás těší, co tropím, můžete se stát mým patronem. Tím získate k mým textům a videím přístup o měsíc dřív než ostatní a sami si zvolíte, jak moc mě za každý odměníte.

Nebo mě můžete podpořit přímou finanční injekcí na účet č. 1090179036/3030.

Děkuju ❤

 
 
„Nedělejte měsíc od tripu žádná důležitá rozhodnutí,“ varovali nás.

Nevydržel jsem to a dal výpověď.

Vedl jsem tým copywriterů. Měl milé kolegy, hezké peníze, společenský status.

Jenže najednou… jsem se přistihl, jak mžourám do Inboxu, kam prší další a další e-maily. Nikdy jim nebude konec. A nedává to smysl.

Nedává to smysl.

Vánoční kampaň? Ponoukat lidi k tomu, aby na Vánoce dali najevo lásku svým blízkým tím, že jim koupí věci.

Jojo, kupte si další věci. Pak k sobě budete mít blíž.

Hello?

 

Kapitalismus vs. člověk. 1:0

 
Cíle kapitalismu nejsou v souladu s potřebami člověka.

Člověk má dva hlavní cíle: hluboké vztahy a smysluplnou práci. Jak odvětil na otázku, co je smysl života, úsporně Freud: „Láska a práce.“

Smysluplná práce je taková, která zmírňuje utrpení nebo zvyšuje potěšení ostatních lidí.

Hluboké vztahy jsou láskyplné vztahy. Kdy vás druhý člověk respektuje, cení a přijímá takového, jaký jste.

Kapitalismus má jediný cíl: hromadit kapitál.

Práce nemusí být smysluplná. A málokdy je. Nejsnáz si tu přijdete k penězům tak, že vzbudíte v lidech falešné potřeby, pak jim je splníte a zkásnete je.

Vztahy nemusejí být hluboké. A jak by mohly, když jste 5 dní v týdnu v trapu?

 

Hlavní motor? Chceme být milovaní

 
Člověk je ultimátně osamělá bytost.

Neustále se snažíme o spojení. Pomocí slov, doteků.

Chceme se vyjádřit. Být pochopeni. Přijati. Doceněni.

Proto píšu tyhle řádky.

Proto týpek pracuje od nevidim do nevidim, koupí si Mercedes a ostentativně s ním projíždí ulicemi. „Koukejte. Mám fakt drahý auto. Takže stojím za to. Mějte mě rádi. Někdo? Ne? … Ani když pustím fakt nahlas rádio?“

Někoho to může zaskočit. M-moment, takže všechno, co dělám, dělám, aby mě měl někdo rád? Pff. Copak je mi devět?

Ano.

 

Mrkev na klacku

 
Zrada je v tom, že přijetí nikdy nemůže přijít zvenku.

Jediná cesta je sebepřijetí.

Pokud ostatní spíš soudíte, než že byste je měli rádi, soudíte sebe. A nemáte se rádi.

Jakmile přijmete sami sebe – PUF! – váš svět vás přijme. Protože svůj svět jste vy.

Pokud se místo toho snažíte vynalézt druhý Facebook, klátíte všechno, co dýchá, nebo posíláte pastelky do somálských školek, je to hezká kratochvíle, a pokud vás to baví, v pořádku. Ale pokud to děláte jen kvůli přijetí, můžete si ušetřit dloooouhou štreku.

Halucinogenní žába mě ještě 14 dnů po zážitku budila a dávala mi dost nevybíravě najevo, že tohle není doopravdy. Že si celý svůj svět, jak ho vidím já, jenom představuju.

Skopala mi ego do kuličky a to teď leží na zemi a cuká sebou.

A bez ega – najednou nedává smysl dělat nic, čím ostatním neprospívám.

 

Nejste sami sami

 
A tak odcházím z reklamy do… nevím kam.

Jediné, co vím, je, že chci lidem říkat pravý opak toho, co jim říká ona.

Chci vám skrz příběhy, humor a verše ustavičně připomínat, že jste dostateční. Že spotřeba nevede k tomu, co slibuje, ale naopak budete méně šťastní, protivní a sociálně izolovaní. Že úspěšně skloubit to, co od nás vyžaduje ze řetězu utržený kapitalismus v práci a přeslazený romantismus doma, je v podstatě nadlidský úkol, a stejně se bičujeme, když se to nedaří. Že nikdo neví, kdo jsme, kde jsme, co se to děje a proč. Že nejste ve svojí samotě sami. Že jsme v téhle bryndě všichni spolu.

Dělám krok do prázdna a jsem podělaný až za ušima.

Ale tak nějak věřím, že když budu jednat s dobrým úmyslem a z lásky, že se to o mě nějak postará. Protože když nebudu věřit tomuhle, tak… čemu už?

Věřím, že když budu dávat a žádat, bude se to dít.

A tak vás žádám.

 

Buďte mými patrony. Větrem v mých plachtách

 
Jestli to tak uvnitř cítíte, podpořte mě v mém snažení na crowdfundingové platformě Patreon. (Kde už jste mi třeba umožnili dopsat knihu Eskejp: Na útěku z kanceláře ❤.)

Registrujte se. Naklikejte, kolik jste ochotni mi dát za jeden KUS „umění“. A klidně se omezte měsíčním stropem, ať vás nezruinuju, když mě budou náhodou múzy oblizovat víc, než je zdrávo.

Co můžete na oplátku čekat ode mě? Stand-upy, slamy, přednášky, články a pokračování Eskejpu nazvané Enter, ve kterém se z kanceláře úspěšně uprchnuvší Michal Majer dál protlouká poryvy života, hledá lásku, smysl a sám sebe.

To vše v humorném kabátku, jak jste ode mě zvyklí, aby byla šance rozeznít větší část populace. Jako když balíte psovi tabletu do šunky.

A jako mí patroni to všechno uvidíte o měsíc dřív než zbytek světa.

 
 
Bude to hodně o vzájemné důvěře. Budete mi muset věřit, že zaškrtnu kolonku „Placený příspěvek“ jen tehdy, když si budu jistý, že výtvor opravdu stojí za vaše peníze.

Dál budu třeba kreslit komiksy nebo překládat texty z inspirujících zahraničních zdrojů. Ale to pro vás budu dělat jen tak. Protože komiksy jsou jednohubka, která vás na dlouho nezabaví. A obohacovat se na tom, co napsal někdo jiný, je samozřejmě nesmysl.

Pod každým mým textem budete uvedeni jako jeho mecenáši, s díky a s případnými odkazy na vaše projekty. Budete mít přístup do diskuse, kde si můžeme povídat o zákoutích existence, s garancí, že vám pokaždé odpovím. Navíc vás čekají příspěvky určené jen a jen vašim očím, ve kterých vám dám nahlédnout pod pokličku tvůrčího procesu.

 
 
Možná jsem naiva.

Ale tohle mi dává smysl.

Bude to neúměrně náročnější, ale bude to K NĚČEMU.

A když to nezkusím, nikdy nezjistím, jak to dopadlo.

 
 
Jestli v tom chcete jet se mnou, naskočte si :)

Děkuju ❤