na lavičce v metru
omrzliny
na klíně igelitku zklamání
a skartovaných veršů
přeložených z beznaděje do češtiny

přisedla si mladá žena
tmavé vlasy na ramena
stesk
kousek bílé čokolády na rtech
v ruce fosforeskující parte
těsný kabát
vyplakané oční stíny
zlomená a voňavá

dostal jsem chuť setřít jí něžně ten zbytek čokolády ze rtů
ale určitě by na mě vytáhla slzák
tak jsem jí nasypal do dlaní drť své poslední básně
a průvan přijíždějící soupravy ji okamžitě rozfoukal po vestibulu
nastoupila

na chvíli mě vytrhl ze splínu
její pětiprocentní úsměv
co mi poslala
skrz vagínu
kubisticky vyvedenou na skle
vagónu
anebo to možná bylo na toho chlápka vedle toho chlápka vedle

možná se vůbec neusmála