báseň, do který se můžu vysmrkat

je mi 19,75
a jediný
co jsem se naučil
je
že když máš někoho rád
nesmíš to přehánět
a když necháš měsíc v lednici kompotovanej ananas
úplně zplesniví v takový bílý boule

dopoledne jsem ryl notovou osnovu
nehtama do zdi
teď cucám krémovej bonbón uprostřed náměstí
s ksichtem flegmatika
kterýho nerozhodí
ani když kolem něj projde, mňoukne a exploduje
kotě

než usnu v povlečení s kačerama
vzpomenu si
že jsem ztratil lásku
a levou pantofli
a i když nemám nikoho
komu bych psal básně
můžu se do nich vysmrkat

a stejně divnej život
máš i ty
zatímco venku nesněží

ano
právě ty