Tečky

Tohle jsou slova.

A ta slova TEĎ uloupila tvoji pozornost.

A ty už nejsi ty.

Už nejsi ve své hlavě. Proto ta úleva.

Jsi v mojí.

Jsi já.

A můžu si s tebou dělat, co budu chtít.

Žirafa!

Pardon, nemohl jsem si pomoct.

Mám tvoje vědomí. To nejcennější, co máš.

Áchá-ha-hááá! Tůdle! Nedám!

V tenhle okamžik jsme jen ty a já. Nic jiného neexistuje.

Není to něčím opojné? Cítíš to taky?

Tohle je totiž ono. TEĎ jsi v přítomnosti. TEĎ. TEĎ. Jediný termín, kdy je možné být šťastný. Jediný termín, kdy je možné existovat.

Ty a já. Mimo prostor a čas. Na to se tu nehraje.

Můžeme toho spolu tolik zažít. Můžu tě vzít za polárními medvědy, když se mi bude chtít. Můžeme surfovat na prstenci Saturnu, když na to přijde.

Přitom jsou to jen klikyháky. Sem tam bříško. Sem tam nožička.

b k y

Ale mysl pořád hledá význam.

Vlastně jsou to jenom tečky. Dej hlavu blíž. Nos až na displej. No fakt! Tečky.

Není to kouzelné? Tečky tě můžou odnést za polárními medvědy. Kdy se z něčeho takového stalo něco samozřejmého?

Kdy se ze VŠEHO stalo něco samozřejmého? Vylezl jsem ženě z rozkroku. A teď jsem větší než ona. Hello?! 8 hodin denně jenom ležím, mám zavřené oči a nevím o sobě. A díval ses dneska z okna? Na obloze je velká ohnivá koule!

Absolutně VŠECHNO, kam dohlédneš, je TOTÁLNÍ ÚLET. Který považujeme za samozřejmý. Protože jsme se do něj narodili.

A absolutně VŠECHNO, kam dohlédneš, jsou jenom… tečky. V zatraceně dobrém rozlišení.

A někdo jiný ti řekl, jak je pospojovat.

Tohle je dobře. Tohle je špatně. Tohle je hezké. Tohle je ošklivé. Tohle je úspěch. Tohle je prohra. Tohle je chytrý. Tohle je blbý. Tohle jsi ty. Tohle nejsi ty. Tohle dokážeš. Tohle nedokážeš. Tohle už je trochu moc teček, takže máš velkou prdel.

Nikdo nežijeme realitu. Každý žijeme svou jedinečnou mentální krajinu pospojovaných teček.

Kdo řekl TOBĚ, jak máš vnímat sebe a svět? Rodiče? Učitelé? Média? Katalog IKEY?

A tak zničehonic sedíš doma na hromadě květináčů, vonných svíček, obrazů s Audrey Hepburn a madel ve tvaru psích zadků.

WTF?

Je čas naučit se znovu vidět tečky.

Vybojovat zpátky svoje tečky! A poskládat si z nich svět. Tentokrát svůj vlastní.

A to je všechno, co jsem ti chtěl.

Takže tady tě pustím. Dál už zas každý sám.

Připrav se na vstup do své hlavy. Trochu to škubne.

 

  • Ondřej Novák

    hergot to je materiál … vybojovat zpátky svoje tečky