ESC #34: Párty na přivítanou

„Vítejte ve spárech korporace!“ PowerPoeova silueta na promítacím plátně zlověstně pozvedla ruce ke stropnímu ventilátoru. „To, že jste tady, znamená, že jste nejlepší z těch, kteří nejsou v ničem natolik dobří, aby to mohli dělat na vlastní triko.“ Sebral z projektoru sklenku whiskey nebo ledového čaje a vyexoval ji i s ledem.

ESC #33: Copy ninja

Přešlapoval jsem v předsálí HR oddělení a studoval na plazmové obrazovce aktuální přehled volných pozic. Za necelé tři roky, co jsem nedával pozor, se trh práce proměnil k nepoznání. Především: firmy začaly místo zaměstnanců hledat Avengery.

ESC #32: Otřes

Opláchl jsem si propadlé tváře a tak dlouho si prohlížel v zrcadle svůj zesinalý obličej, dokud se neproměnil v grilované kuře. Naposledy jsem jedl před 40 hodinami.

ESC #31: Quiche Quiche

• Házení kroužků na cíl. • Otevřená diskuse o protikvasinkové dietě. • Workshop: Správné mytí zelí. Studoval jsem doprovodný program Zlaté lodyhy a s každým dalším řádkem mi bylo jasnější, že z toho Cena Ferdinanda Peroutky úplně nekouká.

ESC #30: Graw

„Psát?“ postarší paní za skleněnou přepážkou na úřadu práce se zamračila. „Ano. Hledám zaměstnání, ve kterém bych mohl psát,“ neslevil jsem. Zachmuřila se ještě víc a naklonila se k monitoru.

ESC #29: Tvůrce

Krtek vylovil z kapsy pláště proužek papíru ještě z dob jehličkových tiskáren. Podal mi ho. Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla.“

ESC #28: Krev mé krve

Pixel má pocit, že se poslední dobou vzdalujeme. Abychom tomu zabránili, začali jsme spolu chodit na kuřácké pauzy. Já nekouřím. A už vůbec to nehodlám dýchat pasivně. Tak stojíme každý v opačném rohu parkoviště a křičíme na sebe.

ESC #27: Třicet šest otázek

Seděli jsme se Sylvou naproti sobě ve firemní kantýně, mlčeli a dloubali vidličkami do buchtiček se šodó. Ob místo vedle nás se k sobě na jediné židli tiskli Roman a Monika, čerstvě zasnoubený pár z HR. Vzájemně se krmili, lechtali a častovali přezdívkami, které vás připraví o 40 bodů IQ a zbytky libida.

ESC #26: Těhulka a zvíře

Seděl jsem v zasedačce a s kamennou tváří sledoval nejpopulárnější videokompilace řehtajících se kojenců ve snaze přesvědčit sám sebe, že teprve s jednou z těchhle vykulených továrniček na výkaly bude můj život kompletní. Roztrhneš papír, smějou se. Kýchneš si, smějou se. Dáš jim citrón, zaškleběj se, smějou se. Po 20 minutách jsem se dostal do… Continue reading

ESC #25: Na plný koule

„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad. Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil. Byl to trochu záměr…. Continue reading