ESC #19: Otevřete v roce 2020

Balancoval jsem na kraji nejvyššího regálu a vymetal pavučiny ze zářivek vypelichaným spodkem koštěte (násadu si musím zasloužit). Čas mi krátila zajímavá optická iluze: Zdálo se, že ať se hnu kamkoli, klitoris Terezy Pergnerové se vždycky dívá přímo na mě.

ESC #18: Jeden skladník za všechny

S rachotem se za mnou zabouchla železná vrata. Bázlivě jsem si odkašlal do ticha haly: „Dobré… jitro?“ „Jitro? Jitro? Jitro?“ opáčila ozvěna odrážející se od stěn skladiště. Mezi regály se cosi pohnulo. V kuchyňském koutě sedělo pohlednější dvojče Jabby Hutta v montérkách, ze kterých by šel ušít menší cirkusový stan. Zrovna se zakusoval do svého sendviče: podélně rozříznutého… Continue reading

ESC #16: co mam delat?!

prosim vas. dneska jenom telegraficky. beze srandy a literarnch piruetek obvkle to pisu vecer pred spanim v pyzamu, mazlim se s tim a nedatlim to na prvni dobrou na zachode na tabletu primo do wordpressu, ale.. jsem v rejzi. potrebuju pichnout. mam (m)oralni dilema

ESC #15: Napadeniny

14. října 2006 seděl neúspěšný asfaltér Karel Krákora na záchodě, když vtom ho napadlo, že prodá svoje čelo jako reklamní plochu. Za 80 000 Kč ho koupil Svět hraček. Zatímco si nechal tetovat mezi oči kostku Lega a plyšového medvěda, Karel se do svého tatéra Dušana Tittlebacha zamiloval a opojeni reklamním byznysem společně založili agenturu Krak&Tit…. Continue reading

ESC #14: Orál

Usrkl jsem doušek ranní kávy a otevřel Outlook. Práce, bla bla. Uzavřete si docházku. Nigerijský milionář chce, abych mu poslal číslo účtu. 18–22 výpadek intranetu. Pixel posílá znělku My z Kačerova s opravdovými kachnami. Team building. Skartace. Vykulená Pavlína má v puse penis. Stravenk–

ESC #13: Oznámkuj svého šéfa

Sotva jsem si pípl příchod, přiskočil ke mně šéf, strčil mi do podpaží šišku uherského salámu, do ruky mojito a připálil vanilkový doutník. Kdybychom byli v komiksu, vydechl bych několik obláčkových otazníků. Takhle jsem se jen zaraženě zakuckal.

ESC #12: Callcentrák

Zakopl jsem o pytel brambor a šlápnul na něco, co znělo jako kočka. Přidržoval jsem se vodovodní trubky a po hmatu dotápal suterénem až za druhou zatáčku. Tam světlo mého telefonu konečně dopadlo na dveře s rozpitým nápisem IELEMAHKETYNK. Zaklepal jsem, ale neozval se žádný zvuk. Na okamžik jsem se polekal, že jsem ve vakuu,… Continue reading

ESC #11: Den dětí

„Baaah!“ vykřikl jsem úlekem a upustil na zem laptop a koblihu. Před mým pracovním stolem stála dvě identická děvčátka v modrých šatech, s mašlemi ve vlasech a kamennými výrazy ve tvářích. Periferně jsem kmitl očima k výtahu, jestli dveřmi neprosakují čůrky krve nebo na ně neklepe sekyrou maniakální Jack Nicholson. „Vi– vidíš je taky?“ šťouchl… Continue reading

ESC #10: Lovci a stěrači

„No. A pak že neudržim celej Apple na jednom dredu. Pohoda.“ Pixel stál v předklonu a k nejmohutnějšímu snopu vlasů měl připevněné klubko MacBooku, iPadu a iPhonu omotané oboustrannou lepicí páskou. „Počkej, počkej,“ přiskočila Sylva a jako třešničku na dort vetkla do jablečné mozaiky svůj iPod.