ESC #39: Frisbee

„Šulíni, hnědej poplach,“ z kukaně vyběhl šéf s headsetem, v saku Dolce & Gabbana a trenýrkách se Čtyřlístkem. Věnovali jsme mu přezíravý pohled módní policie.

ESC #38: Život tě naučí

Máma se po 10 letech konečně odhodlala vyklidit můj a bráchův pokoj a udělat z něj pokoj pro hosty. Poslala mi do Prahy v krabici od banánů všechno z mého dětství, co stálo za řeč: mokré vysvědčení; Dostihy a sázky; maturitní šerpu; první a jedinou kapitolu mého přelomového románu o levitujícím huskym; a… můj deníček… Continue reading

ESC #36: Metaepizoda

Michal Buzík vyplivl žvýkačku do odpadkového koše vedle svojí nohy. O dva stoly dál jsem si posměšně odfrkl, vytáhl dražé, dvakrát ho požvýkal, vyplivl a trefil se do stejného koše, přes rameno, poslepu a z devíti metrů.

ESC #35: Michal navíc

„Michale?“ –„Ano?“ –„Ano?“ „Myslela jsem…“ Sylva pokynula rozpačitě k mému blazeovanému nástupci, „Michala… Mm-Michala,“ vytáhla bílou tubu s růžovými okraji. „Je to ono?“

ESC #34: Párty na přivítanou

„Vítejte ve spárech korporace!“ PowerPoeova silueta na promítacím plátně zlověstně pozvedla ruce ke stropnímu ventilátoru. „To, že jste tady, znamená, že jste nejlepší z těch, kteří nejsou v ničem natolik dobří, aby to mohli dělat na vlastní triko.“ Sebral z projektoru sklenku whiskey nebo ledového čaje a vyexoval ji i s ledem.

ESC #33: Copy ninja

Přešlapoval jsem v předsálí HR oddělení a studoval na plazmové obrazovce aktuální přehled volných pozic. Za necelé tři roky, co jsem nedával pozor, se trh práce proměnil k nepoznání. Především: firmy začaly místo zaměstnanců hledat Avengery.

ESC #32: Otřes

Opláchl jsem si propadlé tváře a tak dlouho si prohlížel v zrcadle svůj zesinalý obličej, dokud se neproměnil v grilované kuře. Naposledy jsem jedl před 40 hodinami.

ESC #31: Quiche Quiche

• Házení kroužků na cíl. • Otevřená diskuse o protikvasinkové dietě. • Workshop: Správné mytí zelí. Studoval jsem doprovodný program Zlaté lodyhy a s každým dalším řádkem mi bylo jasnější, že z toho Cena Ferdinanda Peroutky úplně nekouká.

ESC #30: Graw

„Psát?“ postarší paní za skleněnou přepážkou na úřadu práce se zamračila. „Ano. Hledám zaměstnání, ve kterém bych mohl psát,“ neslevil jsem. Zachmuřila se ještě víc a naklonila se k monitoru.