Rozhovor pro i-noviny.cz

Milan Bárta mě zpovídal pro zpravodajský server z mého rodiště. Dozvíte se mimo jiné, kde jsem se vyloup‘, proč média otravují duši a jak se odrazit na pódia ze dna své introverze.

 

Není to ještě ani měsíc, kdy znalí věcí fandili při vyhlašování literární ceny Magnesia Litera Českolipanovi Jiřímu Charvátovi. Bohužel skončil nakonec druhý. Hned po odtajnění výsledků mu vyšla kniha s názvem Eskejp: Na útěku z kanceláře.

 

Znám zhruba začátek tvé kariéry, ale jak jsi šel na vejšku, už v tom mám zmatek. Potřebuji si spoustu věcí ujasnit. Mimochodem, pamatuješ si, kdy jsme spolu mluvili poprvé?

Když Ti někdo přinesl ukázat Gymplex. Časopis, který jsem psal na psacím stroji a v nákladu jednoho výtisku ho připichoval ve třídě na nástěnku. Řekls mi tehdy, že za čárkami a tečkami se píší mezery. Dodnes se toho držím ;)

 
Muselo to být v tercii. Upozornil mě Pavel Hartman, že na gymnáziu by měl být hrozně šikovný kluk, který dělal časopis už na prvním stupni. Vystudoval jsi žurnalistiku, ale do žádných novin jsi nikdy nenastoupil. Proč?

Na žurnalistiku jsem šel proto, že jsem k ničemu netíhl tolik jako k psaní. Ale už na škole jsem si uvědomil, že mě netěší psát o tom, co se kde stalo nebo co dělá někdo jiný. Baví mě třísnit papír obsahem mojí hlavy. Nepopisovat svět. Vymýšlet si ho.

Navíc se mi média brzy zprotivila a dnes už je ani nekonzumuju. Všiml jsem si, že hlavní úloha, kterou média v mém životě plnila, byl útěk z hlavy. Byl jsem závislý na zbytečných informacích, protože jsem při jejich konzumaci prožíval úlevu spojenou se ztrátou sebeuvědomění. A co je nebezpečné, jednou z hlavních zpravodajských hodnot – ne-li tou nejdůležitější – je negativita. Když je zpráva špatná, má větší šanci, že to dotáhne do zpravodajství. Kdo sleduje média, žije v ošklivějším světě. A to nemluvím o reklamě a vyvolávání falešných potřeb. O tom, že média můžou sotvakdy povznášet a posouvat, protože chtějí oslovit masu, tudíž útočí na nejnižšího společného jmenovatele. Navíc nevěřím na objektivitu. Zkrátka… není to úplně mentální naladění, se kterým bych si sáhl na Cenu Ferdinanda Peroutky.

Vypněte média. Otevřete knížky. A svět náhle zkrásní.

 

Celý rozhovor TADY.