Proč se lidstvo zahubilo

Jednoho dne, pokud lidská civilizace vyhladí samu sebe, mimozemšťané nebo někdo z našich následníků pohlédne na naši zničenou planetu a zeptá se: „Co se stalo s homo sapiens?“ Odpověď může vypadat nějak takhle.

 
Hlavní příčinou nebude konkrétní katastrofa nebo konflikt, které nás vymýtily; problém začal v samotné architektuře lidského mozku.

Na tento nástroj se bude vzpomínat jako na jednu stranu hluboce působivý, obsahující 100 miliard neuronů schopných mimořádných kalkulací a kombinací. Jak mimozemšťané zjistí, část mozku, kde se rodily naše nejoslnivější myšlenky, byla neurovědcům známa jako neokortex – partie, která byla u lidí několikrát větší než u jakéhokoli jiného druhu. To je to, co pomohlo nesmírně chytré opici vyprodukovat Kouzelnou flétnu, Annu Kareninu, Concorde a civilizaci.

Jenže naši mimozemští přátelé si také všimnou, že lidská mysl obsahovala ještě jinou komponentu, velmi vlivnou, ale daleko méně působivou, známou jako plazí mozek. Agresivní chtivou impulzivní sekci, která měla daleko víc společného s tím, co najdeme v hyeně nebo malém hlodavci.

 
 
Kvůli plazímu mozku homo sapiens narazilo na tři závažné problémy:

– Zaprvé tribalismus. Lidé měli vždy velmi blízko k tomu podlehnout násilné nenávisti k cizincům a projevit ji silnými neustávajícími tendencemi zabíjet „jiné“ v obrovských počtech. Nikdy nedokázali spolehlivě vidět lidství ve všech členech svého druhu.

– Zadruhé: homo sapiens byli osudově náchylní k myšlení s krátkodobým výhledem. Dokonce i když byli konfrontováni s daty, dovedli si představit pouze blízkou budoucnost, přinejlepším pár let. Dlouhodobou předpověď považovali za přízračnou a nereálnou. Nedokázali proto potlačit své okamžité impulzy a pracovali tak na zničení své individuální i kolektivní budoucnosti.

– A konečně, homo sapiens mimořádně tíhli ke zbožným přáním. Přestože jejich mysl dosáhla mimořádných intelektuálních úspěchů, jejich mysl nesnášela přemýšlet o sobě samé, nedokázala podrobit vlastní nápady pečlivému racionálnímu přezkoumání, raději konala než přemýšlela a snila než plánovala. Když vynalezla vědeckou metodu, rozhodla se ji – v mnoha případech – nepoužít. Trpěla narkotickou touhou po rozptýlení a fantazii. Nechtěla znát samu sebe.

Po mnoho generací se s těmito třemi nedostatky dařilo více či méně potýkat. Byly vynalezeny instituce, aby je zmírňovaly: právo, vláda, vzdělání, věda. Fungovalo to, jakž takž. Lidé pokračovali v zabíjení zástupů svých druhů, ale nikdy nevyhladili druh jako takový. Co způsobilo konečné zničení, byla zvyšující se, nespoutaná síla neokortexu. Tento mocný nástroj si nakonec podmanil oheň, zkrotil živly a dal homo sapiens téměř božskou vládu nad planetou – zatímco zvíře dál operovalo s reflexy podobně klidnými a jemnými, jako má hyena. Cena za jeho omyly stoupala. Jeho síla byla ohromná, zatímco jeho moudrost zůstávala přerušovaná a křehká. Nakonec jeho moc zvítězila nad jeho schopností sebeovládání; stal se z něj nukleárně vyzbrojený hlodavec.

 
 
Byla jedna věc, která mohla lidstvo zachránit: láska. Především tři její odrůdy:

– Zaprvé láska k cizinci. Schopnost vidět jiného jako sebe sama. Jako někoho hodného stejného milosrdenství.

– Zadruhé láska k nenarozeným. Zájem o ty, kteří tu ještě nejsou a které nikdy nepoznám, ale jejichž životům dávám podobu sobeckou přítomností.

– Zatřetí láska k pravdě. Síla odolat iluzi a lžím a čelit nepříjemným faktům všeho druhu.

 
 
Nemusíme být mimozemšťané z budoucnosti, abychom tohle všechno pochopili. Už teď můžeme vidět katastrofický scénář až příliš zřetelně. Osud civilizace se v konečném důsledku nebude rozhodovat na soudních dvorech, u volebních uren ani ve vládních chodbách. Rozhodne ho naše schopnost ukočírovat ty nejvíc krátkozraké, nejsobečtější a nejnásilnější impulzy blikající v hustých záhybech organické hmoty mezi našima ušima. Rozhodne ho to, jak moc dokážeme vyvážit chybnou architekturu našich myslí.

 
 
Zdroj: TheBookOfLife.org. Why Humanity Destroyed Itself

 
 
 
 

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
jelikož nejde o můj autorský počin,
i jemu jsem se mohl věnovat díky podpoře svých famózních patronů:

Patroni. To jsou frajeři

Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Smejkal | Jan Gruncl

Pavel Nýdecký | Matěj | Mira Siler | Petra Kubaláková | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Yitka Müllerová | Liška Podšitá | Blanka Škaloudová | Martin Kalužík | Jan Klos | Martin Streštík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Emmer | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Tomáš Vaníček | Aňa

 

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem iwrite.cz.
Získáš přístup k novým ENTERům, mind-upům, slamům, přednáškám, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/iwrite
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.