Manuál k zbláznění aneb 4 jednoduché kroky, jak zešílet

Přelomová studie vědců z helsinského Institutu pro duševní zdraví definitivně prokázala, že aby člověk mohl být šťastný, musí se nejprve zbláznit.

Ze stovek časosběrných pozorování, tisíců testů osobnosti a hloubkových rozhovorů vyplývá, že to zdaleka nejdepresivnější, co se vám může přihodit, je: být normální.

 

Patříte-li k 94 % populace stižených normalitou, nezoufejte. Nejedná se naštěstí o nezvratný stav. „Zdravý rozum nemusí být cejchem na celý život,“ uklidňuje profesor Ian Sane z katedry pozitivní psychopatologie a tvrdí, že zbláznit se nemusí být tak složité, jak to na první pohled vypadá.

„Mnoho lidí se domnívá, že když se chtějí pomátnout, neobejdou se bez predispozice ke schizofrenii, případně bez nákladné investice do halucinogenních drog. Ve skutečnosti však ke kvalitnímu šílenství stačí málo: plně si uvědomit svoji situaci,“ dodává povzbudivě Sane a ve své knize Všichni jsou letadlo, jenom já jsem blázen představuje revoluční sadu čtyř uvědomění, s jejíž pomocí může i zarputile vyrovnaný člověk přijít o rozum bez většího úsilí doslova během pár minut.

I vy se teď můžete prostřednictvím Sanova maniakálního kvarteta prouvědomět k blaženosti.

 

1. Nevíš, kdo jsi

Ideálním odrazovým můstkem k zešílení je přiznat si, že nevíte, kdo jste, kde jste se tu vzali, co tu děláte a proč.

Neví to nikdo.

Škola se to snaží zamluvit Zlatou bulou sicilskou, stélkami lišejníků a trojčlenkou.

Média tvrdí, že jsme tu proto, abychom nakupovali.

 

2. Realita neexistuje

Teď když víte, že nevíte, kdo jste, rozhlédněte se kolem sebe. Uvidíte, že to, co vidíte, není skutečnost, ale pouze odraz vás samých.

Předpokládáte-li, že je většina lidí slušných a poctivých, tak jsou. Předpokládáte-li, že jsou to svině, jsou.

Když si myslíte, že je brokolice lahodný křehký zdroj železa, je. Když si myslíte, že je to odporný slizký ministrom, po kterém zvracíte… zvracíte.

Věříte-li, že dokážete vynalézt knihtisk, elektřinu a teleport, vynaleznete je.

Pokud jste uvěřili, že nemáte na víc než lovit před televizí ze spoďár úlomky chipsů…

Realita není.

 

3. Nikdo tě nezná

Nevyhnutelným důsledkem předchozího bodu je, že nemůžete nikdy nic a nikoho doopravdy poznat a nikdo nemůže poznat vás.

Nikdo vás nikdy neuvidí takové, jací doopravdy jste. Vždy jen takové, jaké vás vidět chce.

Nikdo nikdy nepochopí, jak se cítíte.

Jste víc sami, než jste si kdy troufli se obávat.

Každý jsme osamělá nakládačka ve své vlastní privátní zavařovačce. Cinkáme o sebe skly, seč nám síly stačí, ale nikdy se nedotkneme okurka okurky.

 

4. Všem jsi šumák

Dřív než na vás z bodu 3 stihne padnout splín, profesor Sane jedním dechem chlácholí: I kdyby vás ostatní poznat mohli, beztak byste jim byli ukradení.

Každý je tak zabředlý ve svém vlastním příběhu, v němž jste jen nepodstatnými vedlejšími postavami, že jste všem úplně volní.

Dokonce i pokud vás někdo miluje, miluje vás proto, že to dělá dobře jemu. Nemůže vás milovat kvůli vám, protože vás nezná.

 

 

Že se vám všechny 4 body podařilo naplno procítit, poznáte podle dočasné ztráty periferního vidění a sílícího tlaku na pohrudnici.

Zachovejte klid a dýchejte. Až bude tlak k nesnesení, zlomí se a náhle odezní. Zostří se vám zrak a ucítíte konejšivé sladko na měkkém patře. Někomu připomíná mango.

Blahopřejeme. To je šílenství.

 

 

 

Tady anglicky a tady na videu.

 

  • Tomáš Ještěr

    Ty vole,oni o mne napsali článek :D žůžo!

  • Alena Štípková

    Tak za tohle DĚKUJU! Ufff :-D

  • Grim Leaper

    Tak to je do nebe volající blábol – pouhých asi 80% z toho je čirá pravda. Bohužel jsem na to přišla už dávno, takže jsem se stihla zbláznit bez použití manuálu.

    Ale ono to ve skutečnosti moc na zbláznění není – to je spíš zmoudření.

    • Jakub

      Zajímalo by mne nějaké upřesnění, třeba vysvětlit těch zbylých 20%..?

      • Jan

        Spíš je to recesistický, materiální a povrchní článek vycucaný z prstu/Ega..

        „Institut pro duševní zdraví“ nevzal v úvahu existenci Duše, tj. Vyššího Já. (natož Ducha)

        „Zbláznit se“ je velmi realativní pojem..

        Normální je to, co je považováno za normální a každý za normální považuje něco jiného.

        ad 1]

        Naopak, někteří velmi dobře vědí (jsou si vědomi), že jsou Duchovní bytosti v hmotném těle..

        Jednotlivé inkarnace lze regresí dohledat, ale není to záměrem..

        ad 2)

        Realita existuje, ale jen v Časoprostoru.. (tedy dočasně – jako sen)

        Tato (Iluzorní) Realita je vše stvořené, celé Dílo Stvořitelovo a Naše.

        Nicméně tato realita (reality) je pouze relativní, z „pohledu“ Ducha jde pouze o myšlenku/snění.

        Realitu formuje nejen víra a přesvědčení ale též skutky (=Karma). Pouhá víra nestačí..

        ad 3)

        Na úrovni Ducha, známe všichni vše a všechno, neb všichni JSME JEDNO.

        Na úrovni Duše (Vyššího Já) známe celostně všechny naše inkarnace a víme o inkarnacích ostatních Bytostí/Duší.

        Poznání je skutečné/reálné, ale na úrovni Ega/běžného vědomí je k němu třeba dojít (uvědomit-poznat-změnou stavu vědomí na Vědomí, tj. rozšířením vědomí).

        Empatičtí jedinci běžně chápou, jak se cítíte.

        Níkdo není nikdy sám a není kde se schovat..

        Dotykem se přenáší informace na jemnohmotné úrovni a i dotyk cizcích DNA způsobí vzájemné ovlivnění navždy.

        ad 4)

        Pokud milujete lidi, Zemi, Vesmír, Stvoření, nic vám není ukradené a vy nejste ukradeni Univerzu (i kdybyste chtěli, tedy nemilovali).

        Naše příběhy se zvájemně prolínají.

        Pokud někdo miluje bezpodmínečně, nedělá to pro sebeukájení.

        Konec článku je celý nesmylsný.

        • Mira

          Jdu takhle neprostupným pralesem když najednou vidím v dálce ležící pruhované zvíře. Zvědavost mi nedá a přibližuji se k němu abych zjistil… SAKRA, je to tygr, nemotorně vstal, asi je zraněný… NEEEE belhá se celkem rychle ke mně… vypadá hladový. Kruci.

          Utíkám zběsile ve snaze o holý žívot neprostupným pralesem a v periferním vidění rozeznávám uprostřed mýtiny stůl s pár knihami, stohy papíru a brkem.

          Cítím v sobě subtilní potřebu tvořit, takže měním směr a utíkám ke stolku. Sedám si, beru do ruky brk a nechám klidně plynout slova a začínám psát báseň…

          Intuitivně asi každý cítí tu do očí bijící nesrovnalost básníka z pralesa.

          Abych mohl být Nikdo, musím se nejřív stát Někým, rozvinout plně Ego a teprve potom ho transcendovat.

          Fejetonu je vtipný, celkem dobře napsaný i je vhodný k zamyšlení. Začátek a konec sice působí nevěrohodně, ale to zjevně není záměrem, jen přípravou pro 4 „sanity“ body.

          Na ego rovině vývoje (kdy transpersonální stav není dostupný) a zkušenosti pouze z normálního bdělého stavu vědomí má člověk přístup k omezené skupině perspektiv. Pro etnocentricky naložené vědomí (SDi blue http://www.integralrecovery.com/files/images/AQAL_map_screen.jpg) je kontemplace nad 1 a 2 téměř nutná k posunu na další level. 3 a 4 jsou potom taky důležité nálevy, ve kterých se několikaleté máčení může zúročit.

          Pro dospělejší úrovně vědomí (ruku v ruce pro vědomí se zkušenostmi jiných stavů rozšířeného Vědomí – tyvole, jak češtině(mě) chybí slova na popis těchto věcí) působí pro


          … k Tvým bodům
          (1)
          Z perspektivy (pro někoho) vzácného stavu „Witness“ přesně vím co jsem – vědomí uvědomující si Vědomí Všeho Co Je. Když nemám toto uvědomění přímé z witness stavu (skoro pořád), mám alespoň vzpomínku na to, že zrnkem v nekonečné Takovosti, které obsahuje tuto nekonečnost v sobě. Takže tady asi chápu.

          (2)
          Tohle nechápu. Mohl bys to rozvést?
          Realitu chápu jako „to co je“, přístup má člověk pouze k naprosto nepatrné části toho co lze vnímat smysly. V tomto pojetí neexistuje v Realitě růžová barva, pouze interpretace jisté frekvence dopadající na sítnici příslušnou částí mozku.
          Interpretace vjemů a informací je tady ten „Sen“ jakožto „instance vědomí“ nějakého Vědomí? nebo jak je to myšleno?

          (3)
          Náhled na sdílenou podstatu bytí je asi možný z neduálního stavu. Nicméně ego je neviditelné ostatním. nebo snad ne? Jak známe inkarnace ostatních? Duše zná všechny inkarnace? uměl bys to vysvětlit?

          (4)
          Souhlas.

          • Mira

            Smazala se mi část… na to abych mohl mít potřebu psát básně musí být splněno několik úrovní potřeb. Tygr je automaticky neguje a zůstává pouze potřeba zachování života.
            Stejně tak fáze dospívání. „Dospělost“ v tomto úhlu pohledu nemá vrchol, ale je to schodiště – možná – bez konce po kterém lidé stoupají. A nedají se přeskakovat schody! Musí se jeden po druhém. Velká část lidí si bohužel navždy ustele na schodě ve kterém byli v 25. A aby se dostali ze schodů „před zamyšlením se nad podobnými otázkami“ na patro kde „frustrující problémy nejsou žádné problémy, protože je špatně nahlížím“… tak se musí nad takovými problémy zamýšlet.
            Snaha se dostat ze „spodního“ patra na to „vyšši“ tak nějak automaticky bez změny perspektivy díky podobným otázkám působí jako básník z pralesa.

        • Caeruleus Scurra

          Nikdo kdo je k sobě upřímný v duši nevěří, kde je ta duše? Lidé se skládají z buněk, od jakého množství buněk má organismus duši?

          • Jan

            Jaké nejmenší množství buněk tvoří organizmus? Z kolika atomů se skládá buňka? Co musí mít organizmus, abychom ho považovali za živý?

            Věříte na život? Pokud ano, věříte v život?
            Jak by mohly existovat duševní pochody a duchovní kultura, kdyby neexistovaly duše a duch?

            Aj, šílenství je všude kolem! A ještě navíc: jsem docela jiný Jan…

        • Jane, Miro, děkuju za reakce. Udělaly mi radost.
          Jakým způsobem docilujete stavu rozšířeného vědomí?

  • Martin Hudecek

    Perfektní! Pět let jsem studoval systemický přístup, konstruktivismus a kybernetiku druhého řádu. A přitom to je všechno tak jednoduché..stačí se zbláznit. Paráda.

  • Radim Juchelka

    „Chodit po provaze je snadné a kdo to neví ten spadne. A smrt je jen hloupost. Protože kdo tohle ví, ten neumře“

  • Venedo

    „Nevíš, kdo jsi
    Ideálním odrazovým můstkem k zešílení je přiznat si, že nevíte, kdo jste, kde jste se tu vzali, co tu děláte a proč.
    Neví to nikdo.“

    Toto je hrubá nepravda, buď záměrná či ne. Je zde již mnoho probuzených, takže ti již naprosto přesně vědí kdo jsou a proč jsou zde a také tak žijí a konají. Jsou dnes hlavní pákou změn.
    K vyřešení celé hádanky je nutné vzpomenutí si (probuzení), kdo jsem (kdo je to Já jsem) – to je podstata našeho života zde, nazození i účelu.
    Jinak super.

    • Jiří Matura

      To je odvážné tvrzení, i když taky mám pocit, že něco tuším :-).

      • Josef Kříženecký

        Není odvážné, je to jen tvrzení, ale k zešílen íto nijak nepřekáží.

  • Štěpán Tušják

    Boží!

  • Jirka

    Před týdnem jsme byli v divadle. Během představení sem cítil obrovský příval energie, na kterou jsem zvyklý z už meditací. Nicméně během představení vibrace tak mohutně zesílila v celem těle, že jsem měl pocit, že tam to svoje tělo prostě nechám a nebo, že se vypařím. Cítil jsem skoro až nesnesitelný tlak na hrudi a srdce bušilo hrozně rychle. Měl jsem opravdu velký strach .. probíhalo to asi 15 minut, nemohl jsem ani odejít. O přestavce jsem se šel projít ven a vše už bylo OK. Máte nědo podobnou zkušenost? Nevíte co to mohlo způsobit? Děkuji

    • Jirka

      měl jsem místo přímo uprostřed divadla.
      Kdybych ty vibrace neznal, asi bych si tam udělal pěknou ostudu.. Jsem moc rád, že to dopadlo dobře..

  • Veronika Šléglová

    Stručně a jasně vysvětlený aha-moment. Boží. Lidský. A tak nějak opravdický – dík!