Knižní a-ha! momenty 2016. Část 1.

Letos jsem přečetl 56 knih. Což je asi stejně jako za předchozích 30 let. Abych vám ušetřil rok, vydestiloval jsem pro vás mind-fuck pasáže, které mě nejvíc posunuly. Kam, to se teprv uvidí.

 

PESSOA, Fernando. Kniha neklidu

PESSOA, Fernando. Kniha neklidu
„Svoboda je možnost osamocení. Jsi svobodný, pokud se můžeš odloučit od lidí a netáhne tě k nim potřeba peněz nebo stádní pud, láska, sláva nebo zvědavost, které se v tichu a samotě nemají čím živit. Pokud nedokážeš žít sám, narodil ses jako otrok.“

 
 
„Ustavičně cítím, že jsem byl jiný, cítil jako jiný, myslel jako jiný. Přihlížím teď představení na jiné scéně. A to, čemu přihlížím, jsem já.“

 
 
„Opravdu moudrý člověk si zařídí vše tak, aby se ho vnější události dotýkaly jen nepatrně.“

 
 
„Cítit je otrava.“

 
 
„V těch nejšťastnějších chvílích na nic nemyslím, nic nechci.“

 
 
„Myslet je neumět existovat.“

 
 
„Zřeknutí se je osvobození. Nechtít je moci.“

 
 
„Kdo jsem sám pro sebe? Jenom jakýsi můj pocit.“

 
 
„Všechno, co víme, je náš dojem. A všechno, co jsme, je cizí dojem.“

 
 
„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme pouze představu, kterou si o někom uděláme. Milujeme tedy nějaké své pojetí, zkrátka a dobře sebe samé.

To platí pro všechny druhy lásky. V pohlavní lásce hledáme své potěšení poskytované prostřednictvím cizího těla. V lásce jiné než pohlavní hledáme své potěšení poskytované prostřednictvím naší představy.“

 
 
„Žádný z nás, od kočky až po mne, skutečně neřídí život, který je nám vnucen, nebo osud, který je nám dán; jsme všichni stejně odvození nevím z čeho, jsme stíny činů někoho jiného, ztělesněné účinky, cítící důsledky.“

 
 
„Všichni víme, že zemřeme. Všichni cítíme, že nezemřeme.“

 

 

MAX, Tucker; MILLER, Geoffrey. Mate: Become the Man Women Want

TUCKER, Max; MILLER, Geoffrey. Mate: Become the Man Women Want
„Zdravý pevný dlouhodobý vztah bude jednou z nejúžasnějších věcí, které kdy zažiješ – hned vedle prvního chmátnutí na prso.“

 
 
„Když jsi se ženou, dívej se většinu času na ni, zejména pak do jejích očí. To neznamená zírat na ni jako psychotický stalker, vyšetřovatel CIA nebo tantrický guru.“

 
 
„Tvá první zpráva na online seznamce by měla být hřejivá, přátelská a dokazovat, žes četl její profil. Ne jako 95 % všech zpráv, které dostává – z nichž jsou všechny variacemi na univerzální vošoustí haiku: Čau kotě, pěkná fotka.“

 
 
„Většina mužů má sexuálně odpudivé nohy a ženy si všimnou. Mnoho žen se děsí toho momentu, kdy si chlap poprvé sundá boty a ponožky, aby s ní měl sex. Připravují se na páchnoucí, chlupatý, dlouho-nehtý horor a na to, že se je ve skutečnosti chystá ošukat kentaur.“

 
 
„Muži soutěží o sex. Ženy soutěží o závazek.“

 
 
„Síla vůle znamená být tak hodný, jak jen dovedu, na člověka, kterým se chci stát.“

 
 
„MILUJ SVOU PRÁCI je model, který funguje lépe než jakýkoli jiný model chování – a ve vztazích obzvlášť.“

 
 
„Když si vytyčíš cíl, zapomeň na něj. Místo toho se soustřeď na vytvoření co nejzábavnějšího procesu, který tě bude těšit a osobně naplňovat. Co se stane, je, že si POVEDEŠ LÉPE v dosažení cíle, který sis na začátku stanovil.“

 
 
„Pokaždé když vstoupíš na pářicí trh, řekni si, že tvým cílem není dívku SVÉST, ale užít si s ní co nejvíc legrace.“

 
 
„Moderní marketing a reklama fungují tak, že v obou pohlavích vyvolávají pocit nedostatečnosti a pak jim nabízejí konkrétní zboží, které je má učinit atraktivnějšími. Říká se tomu ‚nápadná spotřeba‘. Muži to dělají, aby přilákali ženy, zatímco ženy tím většinou signalizují svůj status ostatním ženám.

Konzumní společnost vás naučila, že vaše partnerská hodnota, vaše identita, sexuální přitažlivost a společenská popularita, to vše závisí na věcech, které kupujete. Není to pravda. Většina z toho závisí daleko více na vaší inteligenci, znalostech, síle vůle a návycích.

Nespadněte do pasti materialismu – lživého přesvědčení, že pořizování věcí vede k úspěchu ve vztazích a ke štěstí. Bentley kabriolet nezalepí díru ve vaší duši, jakkoli se ho tam budete snažit napěchovat.

Materialismus vás ve skutečnosti učiní méně šťastnými, protivnými a sociálně izolovanými.“

 
 
„Taekwondo je ve skutečném boji asi tak efektivní jako basketbal.“

 

 

CRON, Lisa. Wired for Story: The Writer’s Guide to Using Brain Science to Hook Readers from the Very First Sentence

CRON, Lisa. Wired for Story: The Writer’s Guide to Using Brain Science to Hook Readers from the Very First Sentence
„Život říká: udělala to. Knihy říkají: udělala to, protože…

Příběhy nás tolik zajímají proto, že z nich můžeme pochopit, proč jiní lidé dělají to, co dělají, a předvídat jejich akce.“

 

 

KAPLAN, Steve. The Hidden Tools of Comedy: The Serious Business of Being Funny

KAPLAN, Steve. Hidden Tools for Comedy: The Serious Business of Being Funny
„Drama nám pomáhá snít o tom, jací bychom mohli být. Komedie nám pomáhá žít s tím, jací jsme.“

 
 
„Vtip funguje tak, že náš mozek vytváří malé dálnice zvané nervové dráhy a vtip běží nervovou drahou, když vtom – s pointou – udělá odbočku a myšlenka si musí vytvořit nervovou dráhu novou. To způsobí maličkou explozi ve tvém mozku. Která vytvoří fyziologický efekt vytlačení vzduchu tvými plícemi. Malou explozi v mozku odráží malá exploze v plicích, která vytváří smích.

To znamená, že vtip neexistuje ve tvém řádku dialogu. Existuje mezi tebou a publikem. Musejí vtip zkompletovat. Když jim dáš moc informací, řeknou si jen: jo jasně, to dává smysl. Když jim dáš málo informací, řeknou si: huh? Takže jim musíš dát přesně tolik informací, abyste si spolu mohli hrát. Je to jako vytváření malých verbálních sudoku, ve kterých necháváš část prázdnou a publikum ji doplňuje.“

 
 
„Komedie je o obyčejném týpkovi nebo holce zápasící proti nepřekonatelným skutečnostem bez nástrojů a dovedností potřebných k vítězství, který/á ale přesto neztrácí naději.

Je to jako život. Každou akcí, kterou děláme, se snažíme i jen nepatrně zlepšit svůj život. Přitom nevíme, co se stane v příští vteřině. A na konci umřeme.

Když se vzdáme, je to k pláči. Když se nevzdáváme, je to k smíchu.“

 

 

MILLER, Geoffrey. Spent: Sex, Evolution, and Consumer Behavior

MILLER, Geoffrey. Spent: Sex, Evolution, and Consumer Behavior
„Život průměrného prehistorického člověka vs. život průměrného moderního člověka:

PRŮMĚRNÁ KROMAŇONKA PŘED 30 TISÍCI LETY: Je to zdravá 30letá matka tří dětí, žije v semknutém klanu rodiny a přátel. Pracuje jen 20 hodin týdně, kdy sbírá organické ovoce a flirtuje s chlápky, od kterých dostává maso z volného výběhu. Většinu dne tráví klábosením s kamarádkami, kojením nejmladšího dítěte a sledováním ostatních dětí, jak si hrají se svými bratranci a sestřenicemi. Většinu večerů si užívá vyprávění příběhů, fintění, tanec, bubnování a zpěv s lidmi, které zná, má ráda a kterým věří. Ačkoli je jen průměrně inteligentní, atraktivní a zajímavá, většina členů jejího klanu rovněž, takže vycházejí dobře. Její partner je také pouze průměrný, ale často mají skvělý sex, od té doby, co si muži vyvinuli úžasné nové formy předehry: konverzaci, humor, kreativitu a laskavost. Každé ráno ji jemně probudí slunce vycházející nad šesti tisíci akry zelenajícího se pobřeží francouzské riviéry, které její klan drží. Omlazuje ji to. Od té doby, co je mortalita dospělých jen velmi malá, se může těšit na dalších 40 let života, během kterých bude stále více ceněna jako žena a poroste její moudrost a status.

PRŮMĚRNÁ AMERICKÁ PRACOVNICE 21. STOLETÍ: Je to single 31letá pokladní, která řídí Ford Focus a žije v Rochesteru. Je průměrně inteligentní (IQ 100), dostávala trojky, než vzdala vysokou školu. Teď pracuje 40 hodin týdně v maloobchodě v obchodním centru, 80 kilometrů od svých rodičů a sourozenců. Je jen průměrně atraktivní a zajímavá, takže nemá moc přátel a žádného stálého partnera. Musí brát hormonální antikoncepci, aby neotěhotněla při náhodných podnapilých setkáních s cizími muži, kteří jí jen zřídkakdy zavolají zpátky. Její emoční stabilita je pouze průměrná, a protože je v Rochesteru v zimě tma, bere Prozac, aby snížila sebevražedné sklony. Každý večer tráví sama před televizí. Každou noc sní o tom, že se do ní zamiluje Johnny Depp a že se přátelí s Gwen Stefani. Každé ráno se probouzí do zvuku budíku vedle plastové květiny ve svých 55 metrech čtverečních bytu. Vysiluje ji to. Díky moderní medicíně se může těšit na dalších 45 let života, během nichž bude její hodnota dále klesat, až se stane břemenem pro zdravotnický systém. Má iPod.“

 
 
„Ženy na počátku 20. století čelily problému. Stále častěji se jim stávalo, že je svedl psychopat slibující manželství a záhy je opustil poté, co je připravil o panenství. Do této trhliny v důvěře vstoupila společnost De Beers s diamantovým prstenem, intenzivně propagovaným sloganem: Diamanty jsou věčné. Prodejci diamantů doporučili ženám, aby po mužích vyžadovali, aby utratili 2měsíční plat za prsten, jako znak, že to se svým závazkem myslí vážně.“

 
 
„V bohatých městech a předměstích jsou sekáče plné sotva nošených, kvalitních, značkových věcí, které nové stály 20× tolik. Většinou jsou tam jen proto, že jejich původní majitelé ztloustli rychleji, než čekali, takže už je nemohli dál nosit.

Abyste se cítili komfortně při nákupu použitých věcí, je potřeba si uvědomit, že ‚nové‘ oblečení nesnesl do regálu obchodu antiseptický anděl, který přiletěl rovnou z čistého pokoje s certifikátem ISO 1. Pravděpodobně s ním manipulovaly tucty mladých asijských žen v manufakturách a bylo převáženo v zaprášených rezavých kontejnerech a pak rozbalováno prodavači, kteří si neumyli ruce po svačinové pauze na Taco Bell.

Nové oblečení neznamená panensky nové, ale to, že existuje jenom pár měsíců, urazilo jenom několik tisíc mil, zacházelo s ním méně než 40 lidí a zkoušelo si ho méně než 5 zákazníků.“

 
 
„Jak všichni marketéři vědí, demografická skupina mladých mužů 18–34 je zlatý důl. Mladí dospělí muži investují daleko více času, energie a peněz do svých pářicích snah než do rodičovských a pářicí snahy vyžadují ty nejvýnosnější produkty. V závislosti na jejich současné lovicí taktice a rivalech mladí muži často přepínají mezi projevováním nízké přívětivosti a projevováním vysoké přívětivosti.

Když se mladý muž snaží udělat počáteční dojem na ženu svou partnerskou hodnotou, sociální dominancí, vyzrálostí a mužností nebo se snaží zastrašit sexuální rivaly, musí ukazovat nízkou přívětivost: podstupovat rizika a prokazovat násilnou asertivitu hraničící s psychopatií.

Na druhou stranu, jakmile se vztah jednou podaří navázat, mladý muž musí ukazovat vysokou přívětivost, aby signalizoval svůj potenciál jako dlouhodobý partner: romantickou pozornost vůči ženě, mírnost vůči dětem a zvířatům, starost o životní prostředí, sociální spravedlnost a rodinné hodnoty.

To může být důvodem, proč se v populární hudbě mladých mužů bezostyšně střídají rychlé, těžké, agresivní vypalovačky (ke vzrušení ovulujících groupies a zaplašení mužských rivalů) s pomalými, jemnými, romantickými baladami (k ujištění kvalitnějších přítelkyň, že muži budou navždy pokorní a milující).“

 

 

MILLER, Geoffrey. The Mating Mind: How Sexual Choice Shaped the Evolution of Human Nature

MILLER, Geoffrey. The Mating Mind: How Sexual Choice Shaped the Evolution of Human Nature
„Z pohledu genů v mužském těle je tělo potápějící se vězeňská loď. Každé tělo dřív nebo později zemře. I když muž věnuje veškerou svou energii přežití, vytvoří si ohromné tukové zásoby, vyzbrojí se a schová se do podzemí, statistika garantuje, že jednoho dne zaklepe bačkorami. Jediné vysvobození pro mužské geny je skrze únikovou rouru do ženského těla nesoucího plodné vajíčko.

Proto se samci většiny druhů vyvinuli tak, že se pro ně kopulace zdá být smyslem života. Pro mužské geny je kopulace brána k nesmrtelnosti. Proto samci riskují životy, aby si zakopulovali. Proto samci kudlanek dál kopulují i poté, co jim samička snědla hlavu.

Pro ženu je tělo také potápějící se loď, ale má téměř vše potřebné k vytváření dalších těl: vajíčka, dělohu, mléko. Jediné, co jí chybí, je balíček DNA od muže. Ale vždy je tu mnoho ochotných dárců, takže si ženy mohou dovolit být vybíravé.”

 
 
„Sporty mají pravidla. Ta brání soupeřům navzájem se zabít, jak by se dělo v běžné sexuální soutěži. Dokonce ani boxeři si nesmějí sundat rukavice, okusovat protivníkovi uši nebo dávat rány pod pás, kde visí genetická budoucnost jejich soupeře. Rozhodčí mají za úkol zastavit zápas dříve, než vyústí v trvalou debilitu či smrt.“

 
 
„Umění je indikátorem schopností umělce. Za atraktivní považujeme umění, které vyžadovalo zdraví, energii, vytrvalost, koordinaci ruky a očí, jemnou motoriku, inteligenci, kreativitu, přístup k vzácným materiálům, schopnost naučit se složité dovednosti a spoustu volného času.

To vysvětluje poznámky, které mají obyčejní lidé, kteří souhlasili s návštěvou muzea moderních umění. Obvyklou reakcí na abstraktní expresionistický obraz bývá: ‚To by namalovalo i moje dítě‘, ‚To by zvládl každý idiot‘, ‚Tohle by namalovala i opice‘. Místo abychom se nad takovými poznámkami ušklíbali, měli bychom se ptát, jaké estetické instinkty odhalují. Když řeknu ‚To by namalovalo i moje dítě‘, může to znamenat: ‚Nedokážu tu rozeznat žádnou známku naučené dovednosti, která by odlišila ostříleného experta od nováčka bez zkušeností.‘ Komentář ‚každý idiot‘ může znamenat: ‚Nedovedu z této práce posoudit stupeň umělcovy inteligence.‘ Poznámka ‚i opice‘ může znamenat: ‚Práce neobsahuje jediný náznak kognitivních nebo behaviorálních dovedností jedinečných pro náš druh primátů.‘

Z tohoto hlediska nejsou tyto poznámky hloupé. Většina lidí chce být schopna vyložit si umění jako důkaz umělcových dovedností a kreativity. Některé umělecké styly to znesnadňují. Lidé se cítí frustrovaní. Jsou evolucí naučeni, aby posuzovali umělcovu zdatnost na základě jeho práce, ale některé žánry moderního umění tomu záměrně brání. Zaplatili si vstup do muzea, aby viděli kvalitní umění, a místo toho jsou konfrontováni s pracemi záměrně koncipovanými tak, aby soudy o kvalitě podkopávaly.“

 
 
„Mechanická reprodukce převrátila naruby některé z našich tradičních estetických vkusů. Dokud se lžíce vyráběly ručně, ty nejsymetričtější, s nejhladším povrchem a nejkomplikovanějšími ornamenty byly považovány za nejkrásnější. Teď když můžou být lžíce vyráběny strojově, s perfektní symetrií, provedením a detaily, tyto prvky už neznačí zručné řemeslo, značí levnou masovou produkci. Estetické standardy se posunuly. Nyní si ceníme na první pohled ručně vyráběných lžic, s půvabnou asymetrií, nepravidelným povrchem a hrubými ornamenty, za které by se v 18. století styděl i stříbrotepcův učeň.“

 
 
„Člověk si vyvinul dvojí obranu proti nevěře: romantickou lásku a sexuální závazek.

Romantická láska mocně soustředí veškerou dvořicí snahu na konkrétního jedince na úkor ostatních. Přinejmenším na několik týdnů či měsíců snižuje nevěru. Tato vášnivá sexuální láska neboli ‚být zamilovaný/á‘ ovšem zřídka vydrží déle než pár let. Což stačí stěží na to, aby spolu pár zůstal dost dlouho, aby vychoval batole, na čemž by oba měli mít zájem.

Z dlouhodobého hlediska je daleko důležitější pocit přátelského, oboustranně respektovaného sexuálního závazku. To neznamená přestat být přitahován k jiným lidem, ale být schopen ovládnout tuto přitažlivost skrze flirtování a sexuální fantazie. Lidská schopnost flirtovat (sexuálně tlumené pseudo-dvoření) je jednou z nejpodceňovanějších ctností moderního světa. Základní koření dospělého společenského života; stejně důležité jako sexuální fantazie – koření dospělého mentálního života. Umožňuje sexuální nevěru ve virtuální realitě představivosti bez škody, kterou by napáchal skutečný poměr.“

 
 
„Klasickým symptomem paranoidní schizofrenie je přesvědčení, že mimozemšťané vysílají své myšlenky prostřednictvím neviditelných vln a ovlivňují tak naše chování. Každý profesor lingvistiky však ví, že obyčejní lidé běžně vysílají své myšlenky prostřednictvím neviditelných vln a ovlivňují naše chování. Říká se tomu jazyk.“

 
 
„DVOŘENÍ O MILIONU SLOV

Verbální dvoření může být kvantifikováno. Početí dítěte je evolučně relevantní práh úspěšného dvoření. Bez antikoncepce trvá průměrnému páru tři měsíce pravidelného sexu, než žena otěhotní. Předpokládáme-li, že si spolu v raných stádiích vztahu povídají dvě hodiny denně při třech slovech za sekundu (průměr), každý z členů páru pronese přibližně milion slov, než počnou potomka. Každý z nich by mluvil dost na to, aby naplnil šest knih dlouhých jako tato. V moderních společnostech není překvapivé, že si páry časem nemají co říci, ale že tak dlouho mají.

Od prvního pozdravu po milionté slovo se může mnohé pokazit. Osobnosti se tlučou. Hádky nemají řešení. Nekompatibilita vyvstává. Vtipy se míjejí účinkem. Přichází nuda. Oba jedinci musejí uběhnout překážkovou dráhu o milionu slov k příští generaci. Když se jazyk prvně vyvinul, mohlo jít jen o desetislovnou překážkovou dráhu nebo tisícislovou. Ale každým krokem se oba snažili získat, jazykem tehdy dostupným, maximum informací o tom druhém. Čím víc mluvili, tím víc odhalovali své mysli. Čím víc verbální dvoření odhalilo, tím větší efekt sexuální selekce měla.

Tato dvořicí teorie bývá někdy vysmívána jako ‚balicí teorie‘ vývoje jazyka. Je snadné nahlížet na ni chlípnou terminologií. Jako na dva jazyky oplzle rozrážející horký vzduch, dráždící nejcitlivější povrch lidského těla – ušní bubínek – a na konverzaci jako na tango horečné poznávací předehry. Ale není důvod dělat ze sexuální selekce něco tak ulepeného. Lidské verbální dvoření je nejméně povrchní formou dvoření, kterou kdy evoluce stvořila. Milion slov poskytuje panoramatický pohled na něčí osobnost, minulost, plány, naděje, strachy a ideály. Bylo by zavádějící nechat verbální dvoření znít jako béčkový eroťák nebo se soustředit na balicí fráze, které slýcháme v barech. Verbální dvoření pokračuje měsíce poté, co se dva poprvé setkají, a stává se základním stavebním kamenem lidské intimity a lásky.“

 
 
„Budeme-li se dívat na jazyk čistě z hlediska přenosu informací, bude se zdát, že přináší více benefitů posluchači než řečníkovi. Řečník už zná přenášené informace a jejich šířením se nedozvídá nic nového, zatímco posluchač ano. Informace jsou v tomto smyslu jako jídlo: je lepší je dostávat než dávat. To vede k zajímavému předpokladu: měli bychom být druh extrémně dobrých posluchačů a velmi neochotných spíkrů. Měli bychom vnímat tiché, pozorné naslouchání jako sobeckost a nepřetržité mluvení jako altruismus. Lidé by měli platit spousty peněz za to, aby se mohli stát psychoterapeuty, kteří mohou poslouchat nejniternější tajemství lidí, aniž by museli odhalovat něco o sobě.

Tohle nepopisuje lidstvo, jak ho znám. Sledujte jakoukoli skupinu konverzujících lidí a uvidíte přesný opak. Snaží se být slyšet. Když vypadají, že poslouchají, často si jen v hlavě připravují, čím dalším k rozmluvě přispět, než aby skutečně vstřebali, co ostatní právě řekli. Ti, kdo neumějí zavřít zobák a dát ostatním prostor, jsou považování za sobce, ne altruisty. Vzniklo pravidlo střídání, aby regulovalo, kdo zrovna poslouchá a kdo mluví. Vědci soutěží o možnost na konferencích hovořit, ne poslouchat. Metoda – prosazovaná Carlem Rogersem – kdy terapeut klientovi nic neodvětí kromě parafrází toho, co už od něho slyšel, vyžaduje téměř superschopnost utlumení našeho pnutí hovořit.

Ani naše anatomie tomu neodpovídá. Kdyby mluvení byl náklad a poslouchání benefit, náš mluvicí aparát, nositel našeho informačního altruismu, by zůstal střídmý a umírněný, schopný jen zdráhavého šepotu a neartikulovaného mrmlání. Naše uši, které si užívají výhod získávání informací, by se měly vyvinout v ohromné ušní trumpety, které se dají natočit libovolným směrem, aby nasály všechny cenné informace neochotně sdílené našimi vrstevníky. Opět, tohle je opak toho, co pozorujeme. Náš sluchový aparát zůstal evolučně konzervativní, zatímco náš mluvicí aparát se dramaticky zdokonalil. Jak naše chování v konverzaci, tak anatomické důkazy naznačují, že mluvení má jaksi větší skryté evoluční výhody než poslouchání.“

 
 
„Zatímco batolata se mohou naučit obstojně mluvit během prvních tří let od narození, obvykle trvá přinejmenším dekádu tréninku, než jsou mladí dospělí schopní ucházejícího verbálního dvoření.

Pro evolucionistu, který se zajímá o sexuální selekci, je adolescence fascinující. Ačkoli tvrzení biologa 19. století Ernsta Haeckela, že ontogeneze opakuje fylogenezi je často zavádějící, existují případy, zejména v sexuální selekci, kdy stádia životního cyklu mohou odrážet předcházející stádia evoluční historie. Neohrabané, kostrbaté a sem tam směšné verbální dvoření teenagerů nemusí být tak špatnou paralelou pro verbální dvoření našich předků během evoluce jazyka. Musely tu být podobnosti: chatrné ovládání hlasu, malá slovní zásoba, nejistota ohledně konverzačních zvyklostí, obtížné nacházení frází k vyjádření myšlenek.

Jak každý rodič náctiletého chlapce ví, náhlý přechod z raně adolescentního minimalistického mručení do pozdně adolescentní verbální plynulosti přichází ve stejnou dobu, kdy je třeba získat sebevědomí pro randění s děvčaty. Chlapcovi kamarádi mají jen o málo větší nároky než tiché, záhadné, gramaticky degenerované mumlání, a to i během hraní komplexních počítačových her nebo sporů o přednosti rozličných hereček a modelek. Děvčata podle všeho vyžadují větší hlasitost, výmluvnost, složitost, plynulost a kreativitu.“

 
 
„Šeherezádin příběh poskytuje přiléhavý obrázek tlaku mužské sexuální volby na ženy a řešení, které si podle všeho vyvinuly. Šahrijárův strach, že mu někdo nasadí parohy, odráží to, čemu biologové říkají ‚nejisté rodičovství‘: muž nikdy neví jistě, jestli je mu žena sexuálně věrná, a tudíž jestli jeho údajné děti skutečně nesou jeho geny. Aby zabránil nejistému rodičovství, rozhodl se Šahrijár pro absurdně krátkodobou pářicí strategii. Sdílením lože s pannou večer co večer, věděl, že už není těhotná s jiným mužem, a jejím zabitím příští ráno věděl, že mu nebude v budoucnosti nevěrná. Toto se ukázalo být kontraproduktivní, protože sám nezplodil žádné potomky a vyvraždil většinu plodných žen.

Tlak na Šeherezádu byl obrovský. Vydána na milost sexuálně přesycenému despotovi posedlému svým nejistým rodičovstvím a chycenému do patologicky krátkodobé pářicí strategie, jak by mohla získat jeho dlouhodobou investici do sebe a svých potomků? Spasilo ji její verbální dvoření. Vymýšlela příběhy, které ho nepřestávaly bavit a které ho přesvědčily o její inteligenci, kreativitě a kondici. Tisíc a jedna noc byla masivním dlouhým verbálním dvořením. Šahrijár si uvědomil, že Šeherezádina mysl je oáza narativního okouzlení v jeho poušti pachtění se za novými sexuálními podněty. S ní byla monogamie zábava. A také se oběma geneticky vyplatila: Šahrijárovy geny prospívaly společně se Šeherezádinými.

Evoluce prodloužila úlohu jazyka z časných stádií dvoření na celý sexuální vztah. Mluvení udržuje vztah zajímavým. Ženy používají Šeherezádinu strategii, ale stejně tak muži. Dlouho poté, co partneři znají až příliš dobře tělo toho druhého, Šeherezádina strategie – udržovat napříč vztahem zajímavou konverzaci – jim brání, aby je začala nudit druhého společnost. Toto pravděpodobně přinášelo našim předkům oboustranné benefity. Umožňovalo to ženám držet si kolem sebe užitečné muže a překonat mužský hon za neustále novými sexuálními podněty, když se stal kontraproduktivním.

Jak se během posledních dvou milionů let mozek zvětšoval, děti se musely rodit relativně brzy během svého vývoje, aby jejich hlava prošla rodidly. Všechny lidské děti se ve srovnání s ostatními primáty rodí předčasně. Lidské děti jsou méně schopné a zranitelnější při narození než děti téměř všech ostatních savců. To mohlo změnit rovnováhu, kdy se pro mužské geny stalo přínosnější, aby muž asistoval při výchově svých potomků, než aby hledal další zásun. Hledání nových sexuálních podnětů byl dávný instinkt všech mužských savců, který není snadné překonat. Vyvinutím schopnosti ocenit kognitivní novinky nabízené dobrou konverzací se zavedeným partnerem mohli muži utišit svou posedlost po ‚tělesných novinkách‘ jiných žen. Proto se Šahrijár zaposlouchal, jakmile Šeherezáda začala vyprávět.“

 
 
„Můžeme (nepřímo) zaplatit hollywoodské scenáristy, aby rozesmáli objekty naší touhy. Ale naši předci to udělat nemohli. A ani dnes to nestačí. Když je konverzace s námi po filmu nudná, mohou nám odvětit, že se skvěle bavili, ale ať zůstaneme jen přáteli. Nemůžete si koupit lásku. Musíte ji probudit. Částečně skrze humor, hlavní arénu pro inzerování vaší kreativity.“

 
 
„Když dojde na verbálně sdělovaná přesvědčení o světě, sexuální selekce podkopává jejich důvěryhodnost. Zatímco přírodní výběr nás ve jménu přežití obdařil pragmaticky přesnými smyslovými systémy, pohlavní výběr může přesnost našich komplexních systémů víry zpochybnit. Sexuální selekce mohla upřednostňovat ideologie, které jsou zábavné, přehnané, vzrušující, dramatické, příjemné, povzbudivé, narativně souvislé, esteticky vyvážené, důvtipně legrační nebo vznešeně tragické. Mohla vytvarovat naše mysli tak, aby byly zajímavé a atraktivní, ale také aby se hluboce mýlily.

Představte si skupinku mladých hominidů kolem pleistocenního ohně, užívající si svou nově nabytou schopnost jazyka. Dva muži se dostanou do sporu o povaze světa a začnou se ohánět svými ideologiemi.

Hominid jménem Carl navrhuje: ‚Jsme smrtelní omylní primáti, kteří přežívají na proměnlivé savaně, jen díky tomu, že jsme se shlukli do těchhle závistí poháněných skupinek. Všechno, kde jsme až dosud byli, je jenom mrňavý kousíček ohromného kontinentu na nepředstavitelně obrovské kouli roztočené ve vzduchoprázdnu. Kouli, která už bilionkrát a bilionkrát obletěla hořící kouli plynu, která nakonec vybuchne, aby zpopelnila naše prázdné zkamenělé lebky. Objevil jsem několik přesvědčivých důkazů, které potvrzují tuto hypotézu…‘

Hominid jménem Candide ho přeruší: ‚Ne. Já věřím, že jsme nesmrtelné duše obdařené těmito nádhernými těly, protože velký bůh Wug si nás vybral jako svá nejoblíbenější stvoření. Wug nám požehnal tímto úrodným rájem, který skýtá právě tolik výzev, aby to bylo zajímavé. Na druhé straně měsíce o nás mystičtí slavíci pějí chvalozpěvy; o některých z nás víc než o jiných. Nad azurovým dómem oblohy usměvavé slunce hřeje naše srdce. Až zestárneme a dosytosti si užijeme žvatlání svých vnoučat, Wug nás vyzvedne z našich těl, abychom se připojili ke svým přátelům při grilování gazely a nekonečném tanci. Vím to, protože si mě Wug vyvolil a sdělil mi toto poznání včera v noci ve snu.‘

Která ideologie, myslíte, bude sexuálně atraktivnější? Přemůžou Carlovy pravdu hledající geny – které mohou odhalit některé dost šeredné pravdy – Candidovy geny skvělého vypravěče? Naše historie dokazuje, že naši předci byli více jako Candide než Carl. Většina moderních lidí je proto přirozeně Candidy. Zpravidla trvá několik let sledování dokumentů BBC, než se stanete tak objektivními jako Carl.“

 
 
„Sexuální výběr je svou podstatou diskriminující a hodnotící, určený k posouzení potenciálních partnerů redukováním jejich jedinečnosti na hrubý výčet fyzických, mentálních a společenských znaků. Úzkostlivě prověřuje, zda jedinec nevykazuje známky škodlivých mutací a biologických chyb, které by snížily šanci na úspěšné potomstvo. Odhlíží od všeho, co mají lidé společného, a soustředí se na rozdíly. Největší pozornost věnuje indikátorům kondice, které činí tyto rozdíly nejviditelnějšími. Vybíráme-li si dlouhodobého partnera, může být moudré své sexuální selekci naslouchat. Ale po zbytek času nemusíme na lidi nahlížet touto optikou. Čím lépe rozumíme svým instinktům pohlavní volby, tím snáze ji můžeme překonat v situacích, kdy není společensky na místě. Moderní společenský život nabízí mnohem víc než dvoření a lidé jsou mnohem víc než jen svými indikátory kondice.

Když se naše automatické sexuální soudy přihlásí o slovo a snaží se ostatní diskriminovat a objektivizovat, zatímco bychom s nimi měli soucítit, měli bychom mít na paměti následující. Zaprvé, všichni žijící lidé jsou evolučně úspěšnými příběhy, jejichž zhruba 80 000 genů urazilo cestu napříč tisíci či miliony generací. Zadruhé, všichni normální lidé jsou neobyčejně inteligentní, kreativní, šikovní, umělecky založení a laskaví ve srovnání s ostatními opicemi a našimi hominidními předky. Zatřetí, skrze nahodilé lidské románky a genetické dědictví téměř každý, koho potkáte, zplodí přinejmenším jedno pravnouče, které bude chytřejší, milejší a krásnější než většina vašich pravnoučat. Tyto lekce pokory, pomíjivosti a empatie přicházejí přirozeně s evolučním pohledem na lidský druh.

Z dlouhodobého hlediska má náš druh, jako všechny ostatní, jen dvě možnosti osudu: vyhynutí, nebo dělení do dalších dceřiných druhů – z nichž každý opět buď vyhyne, nebo se znovu rozdělí. Pokud se vyvarujeme vyhynutí, každý z našich dceřiných druhů si pravděpodobně vyvine další různé způsoby dvoření a cesty, jak dávat na odiv své genetické kvality: fyzické, umělecky lingvistické, intelektuální, morální nebo ekonomické. Některé budou pokračovat v životě na naší domovské planetě, jiné se mohou přestěhovat jinam. Některé vytvarují svou evoluci přirozeně skrze sexuální výběr, zatímco jiné vědomě skrze genetické technologie. Nedovedeme si představit mysli našich potomků v daleké budoucnosti o nic lépe, než si naši opičí předci dovedli představit naše. A nezáleží na tom. Naší odpovědností není donekonečna spekulovat o možných budoucnostech našich dceřiných druhů, ale být jim – se zápalem, s jakým jen dovedeme – jejich předky.“

 
 
 
 
Knižní a-ha! momenty 2016. Část 2. >>
Knižní a-ha! momenty 2016. Část 3. >>
 
22 a-ha! citátů za 2016 >>