Finále Mistrovství ČR ve slam poetry 2016. Vyděšený děti

dokud jsem byl dítě
všechno bylo jasný

Rampa chytí rafany
a huba buba je nejlepší žvejka
a když čůráš do vany
odnese tě hejkal

 

první slovo platí
druhý leze z gatí
rodiče jsou svatí
živí mě a šatí

a kráva dělá bů
a dává spoustu mléka
ale nevim, co je Bůh
pyj a hypotéka

 

bydlíme na planetě Zemi
a hovna
se neříká
říká se stolice

a smějou se mi
páč mám rád
Katku z první lavice

velká láska, postel praská
nevim, co to znamená

„mami, co to znamená mrdat?“
„to je… když se mají dva lidi ošklivě rádi“

„what?!“

 

chodim spát v devět
a plyšovej medvěd
chodí taky
a plaší
vlkodlaky

někdy musim jít spát už v osm
to když se maj lidi v televizi ošklivě rádi nebo je tam násilí
a nesmim se dloubat v nosu
protože jsou v něm bacily

 

„náááh
proč musim vynášet smetí?“
„protože je to tradice
a co by za to daly děti
v Africe“

„za odpadky?“

 

a ve škole se učíme
jeden pytel plus jeden pytel
jsou dva pytle
a tohle je čitatel, tohle je jmenovatel a tohle je Hitler

 

„já vim, že tě píchla včela
ale bude to naše tajemství

a babička neumřela
babička jen spí

už napořád
jí to baví hrozně“

 

a pak vyrosteš a zjistíš
že nikdo neví
co dělá

že jsou všichni pořád děti
jen maj větší těla

a menší
sny

 

„proč jsi zavřel to morče do ledničky?“
„protože… je polární!“
„běž do svýho pokoje
a vrať se, až budeš normální“

 

dělám věci
protože chci
nedělám je aby

jsem malý princ
a dospělí jsou

baobaby

 

divíš se a já nedivím se ti
ve skutečnosti jsme všichni jenom vyděšený děti
nevíme, kdo jsme, a nevíme, co bude
sotva se tu rozkoukáme, tak už zase pudem

sotva se tu rozkoukáme, už si balit saky paky
od chrastítka na nosítka

a ty pudeš taky

 

na

puč si mýho medvídka

na svý vlkodlaky