ESC #61: Láska na speedu

Můj Facebook hackli kojenci. Smějou se, brečej, seděj na nočnících, píšou statusy o tom, co si dneska strčili do pusy, a 80 % plochy každé fotografie tvoří obří plešatá hlava s malým vykuleným obličejem.

Reklamy na výhodná maxibalení prezervativů vystřídaly reklamy na hypotéku, pleny a odsávačky mateřského mléka.

Leitmotivem mých nedělních obědů s maminkou se stává můj pohlavní blahobyt.

„A co holky, Miško?“ ponořila naběračku do písmenkové polévky. „Dáváš jim co proto? Co si zasloužej? Coury malý. Bez ochrany.“

„B–“

 

„Tohle jsem našel v peněžence,“ podržel jsem Pixelovi před obličejem dárkový poukaz Školy milování.

„Láska na speedu aneb…“ zaostřil, „rychlorandí večer.“

Fronta na Evidenční listy důchodového pojištění se posunula o dva slepičí kroky. Ukousl jsem si další sousto kedlubnu.

„Co si o tom myslíš?“ prohlížel jsem si poosmé a čím dál nedůvěřivěji ilustrovaný pár zamilovaně se hypnotizující přes ubrus.

„Líbí se mi ta filozofie. Rande, který netrvá dýl než sex. To je fér.“

„Proč všichni chtěj, abych se rozmnožil?“ povzdechl jsem si zřejmě příliš nahlas, protože ve frontě někdo pokrčil rameny: „Mně je to fuk.“

„Máš na to věk. V pravěku už bys byl šest let po smrti.“ 

„Chci si ještě užívat!“

10 vteřin se díval, jak postávám v šedém svetru a chroupu kedluben. „D-obře.“

Vysmrkal jsem se.

„Ty vole,“ vytrhl mi poukaz a cvrnknul mě s ním přes čenich. „Život je jenom šňůrka na okamžiky. A buď můžeš navlíkat blowjoby, nebo listy důchodovýho pojištění. Važ moudře, kedlubne.“

 

„Tři, dva, střídáme!“

Tucet mužů naráz povstalo, a jako když pootočíte závitem, každý se přesunul o stolek dál po směru hodinových ručiček.

Dosedl jsem před přísně vypadající MILFku bez mimiky.

„Bruce.“

„Artemis.“

Na speed datingu se vystupuje pod přezdívkami, protože občanská křestní jména se často opakují a dochází k záměnám. Muži si ovšem nešťastně libují v rádoby vtipných pseudonymech se sci-fi aluzemi a sexuálními konotacemi. Brožurka to nedoporučuje, protože není mnoho žen, které chtějí kapitána Píchárda a Vulverina vidět znovu.

„Co chceš od života, Bruci?“ bohyně lovu rozsvítila jemným poklepáním stylusu displej svého tabletu.

„Ffuuh, to… je těžká otázka. Zálež–“

Klep. Zaškrtla kolonku červeným křížkem.

„Co je tohle?“ vytáhla z kabelky kus potrubí.

„B–“ potěžkal jsem ho, „nevim. Roura ňáká?“

Křížek.

„Počítej rychle pozpátku od sta do jedné…“

„S-to, devadesát devět…“

„…v násobcích sedmi.“

„S– deva– dv–“

Křížek.

„Tvůj otec je taky plešatý?“

„‚Taky‘?!“ začal jsem si dotčeně ohmatávat lebku.

Položila na stůl hlavolam z dřevěných kvádříků a spustila na tabletu časomíru. Chvilku jsem se na to zátiší díval.

„Já s– Nemohli– bysme si… normálně povíd–“

„10 sekund. Vyměňte si poslední komplimenty. Aa… střídáme!“

 

„Bruce.“

„Frigida.“

„Tooo je… zvláštní přezdívka. To je z norštiny?“

„Nevadilo by ti, kdybychom spolu nespali?“

„Jako… nikdy?“

„Jsem asexuální.“

Mám ji obejmout?

„Neměla… byste, bys… snazší hledat si partn– parťáka v rámci nějakých… komunit? Se stejnou… sexuální… n-dezorientací?“

„Asexuálové se obtížně sdružují do komunit. Komunity vznikají na základě zájmu, ne nezájmu. Dovedeš si představit, jak by vypadal kroužek pro lidi, které nezajímá vyšívání?“

„Na co myslíš 80 % času?“

 

„…aaa, škatulata, hejbejte se!“

Dosedl jsem se před drobnou rozcuchanou blondýnu v manšestrácích, která vypadala, jako když se vší silou snaží zamaskovat Downův syndrom.

„Hannah Montana.“

„Star Trek penis.“

„Věděls, že kočky můžou mít AIDS?“

 

Po čtvrthodině jsem měl za sebou 6 jednohubkových rendez-vous a na všech bylo nejlepší to, že trvaly jen 2 minuty.

Čtvrtá slečna si celou dobu, co jsme na sebe měli, s někým chatovala a pak si fotila selfie. Další mi předčítala oblíbené pasáže z Padesáti odstínů šedi. A před chvilkou jsem dostal do obličeje tuřínem za to, že mám peněženku z kůže.

„Víme, že seznamování může být stresující,“ pronesl empaticky nestárnoucí ramenatý padesátník, kolem něhož se jako břečťan ovíjela jeho o 20 let mladší manželka v přiléhavých zebřích šatečkách. Měli spolu tři děti, a přesto vypadali, že když se na chvilku podíváte jinam, začnou si poskytovat šedesátdevítku vestoje.

„A proto jsme si pro vás před druhou půlkou připravili speciální meditaci, která vás naladí.“

„Zavřete oči a představte si svoje rodiče. A svoje prarodiče. A jejich rodiče. A jejich rodiče. Představte si ten rozšiřující se nekonečný trojúhelník svých předků sahající až do počátku věků.“

„A opřete se o něj. Uciťte tu sílu. Tu oporu. Jste na konci řetězu vítězů. Všichni byli dost chytří, zruční, zdraví a sexy. Všichni se rozmnožili. A vy jste výsledek jejich celohistorického snažení.“

Uviděl jsem dědu, jak hraje babičce na kytaru Milence v texaskách. Středověkého nájezdníka, jak znásilňuje umouněnou rolnici v lánu řepy. Homo erekta, jak klátí Věstonickou venuši opřenou o stegosaura.

„Chcete přerušit štafetu bytí?“ Meditační hudba přešla překvapivě plynule v Eye of the Tiger. „Vezmete si to na triko? Máte koule na to chopit se pochodně života, nebo jste zmařená investice? VÍTĚZ, NEBO SLEPÁ ULIČKA?! Otevřete oči.“

Všichni vypadali dvakrát vyplašeněji než před meditací. Jedna žena dostala epileptický záchvat. Jeden týpek omdlel.

„Muži! Ženy! Spojme geny!“ zebří vamp se nás snažila tleskáním přimět, abychom skandovali motto, které znělo, jako by ho napsali Dáda Patrasová a Josef Mengele.

Promnul jsem si obličej. Zhluboka se nadechl a vydechl a se zaťatými zuby, jako když vstupujete do proudu studené sprchy, jsem se usadil k dalšímu stolečku.

Seděla tam drobná pihovatá brunetka v modrých šatech s bílými puntíky a sponkou do vlasů ve tvaru Malého prince.

Chvilku jsme na sebe jen zvědavě civěli.

Usmála se. „Omlouvám se za těch dalších jedenáct chlapů, s kterými tu jsem,“ opsala očima omluvný půlkruh. „Není to nic vážného.“

Přerušovaně jsem vydechl nosem. „To je v pohodě.“

„Jak… se bavíš?“

„Připadám si… jak u pracovního pohovoru. Jen zmatenější a mám erekci.“

Rozesmála se. „A jak boduješ?“

„Asi… nic moc. Jedna… mě tloukla. Jedna si celou dobu s někým psala a fotila si selfíčka.“

„Měls jí vyfotobombit. Ženský maj rádi hravý typy.“

„Spíš přemýšlím, že to zabalim.“

„Neblbni. Láska přichází, když to nejmíň čekáš!“ Mrkla na mě. Nevěděl jsem, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci.

„Láska?“ rezignovaně jsem se ušklíbl. „Spíš genetickej trh. Evoluční vybíjená. Támhleta,“ ukázal jsem na Artemis, „mi vzala vzorek slin!“

„Děvka,“ probodla ji pohledem. „Každej ví, že vzorky se berou až na čtvrtym rande. Ve spánku.“

„Bruc… Michal. Michal Bruce.“ Podal jsem jí ruku.

„Popelka.“

„Jakože čekáš na prince?“

„Jakože jsem chudá a mám doma holubník.“

 

Běžel jsem z tramvajové zastávky a bral schody po třech.

„Pardon!“ Zakopl jsem o obézního baseta.

Rozrazil jsem vchodové dveře a napoprvé trefil klíč do poštovní schránky. Ve třetím tisíciletí posílají dopisy jenom hipstři, exekutoři a seznamky.

Ukousl jsem roh růžové navoněné obálky a rozbalil ozdobný dopisní papír s reliéfem, podobnému těm na toaleťácích.

‚Vážený pane Majere, těší nás… bla bla blá…

Budeme rádi, když využijete naší tantra kecy prdy…

Chtějí vás znovu vidět: Frigida, Anastasia, Hannah Montana.‘

Otočil jsem papír.

Z druhé strany byl prázdný.

Foukl jsem po hraně, jestli nejsou dva.

Zkusil jsem se dívat trochu stranou, abych přechytračil slepou skvrnu.

Nic.

Ani „možná“.

Ani náhradník.

Sednul jsem si na studenou dlažbu, opřel se o výtah a zíral na rozmlžené zubaté tlamy poštovních schránek. Ani se nesmály. Ani netruchlily.

Ty voleee.

Seš dospělej. Ani ji neznáš. A stejně zas ten slizkej hořkej pocit na měkkym patře.

Život je šňůrka na okamžiky.

A ty dvě minuty byly nejtřpytivější korálek za poslední dva roky.

Já ji najdu! I bez střevíčku.

 

KOUPIT

 

 

Tuto epizodu vám přinesli:TOP patroni: Tomáš BIČÍK, Michaela KARÁSKOVÁ, Michal LAŠKO, Standa VĚTROVSKÝPavla Bláhová | Matouš Blažek | Jiří Emmer | Jan Gruncl | Petr Kido | Tomáš Kučera | Tvoje máma | Lukáš Pohlreich | Jan Smejkal | Jan Trávníček

Aňa | Tomáš Blaho | Bronek Kristal  | Josef Dastych | Luboš Hajtinger | Vít Jurásek | Marťas z KáHá | Martin Jirava | Klára Krejčová | Petr Lohonka | Filip Mrkvička | Michal Novotný | Václav Pohl | Milan Rakowski | Tomáš Rampas | rionka | Mira Siler | David Špaček | Tomáš Vaníček | Viktor | a Bára Zemková

 

Staň se patronem Eskejpu
a splň mi sen: být spisovatelem na plný úvazek.

 

  • Standa Větrovský

    Výborný! Konečně jste zpět a v docela dobré formě! Opět nelituju příspěvku, aspoň máte ode mě na jedno kafe za odměnu :)

    • Fúú. Díky, Stando. Každá vaše koruna postrkuje kurzor jednoho pisálkovského naivy o dalších pár písmen doprava <3

      • Standa Větrovský

        To je skvělý, snad z vás to moje kafe vykope co nejvíc. Díky!

  • Michaela Karásková

    Paráda! Hele na tu tantru běž. Z toho bude perlovej náhrdelník.

    • Musím se přiznat, že tantra mě láká. Myslím, že se dá ze sexu, doteku a intimity vůbec dostat víc, než teď umím. Perlové náhrdelníky nevyjímaje ;)

  • Marťas Z KáHá

    po návratu z dovolené je tenhle díl super zpestření jinak vražedného pondělku a tvůj blog zpět v plné síle :) jdu nahltat další díl :) dík :)

    • Mám radost, že jsi neumřel a… pořád máš vytříbený vkus!