25 tisíc dní (naříkanka)

život má 25 tisíc dní
a je fuk, kolik jíš luštěnin
a kolik děláš lehů sedů

život má 25 tisíc dní
tři a půl tisíce týdnů
a dekád sotva sedum

 

život má 25 tisíc dní
když nenahmatáš bulku
to jich může mít půlku
anebo ještě míň

 

25 tisíc snídaní
25 tisíc večeří
pak máváš dolů z mráčku

jsme vůči tomu bezbranní
a jestli tomu nevěříš
vytáhni kalkulačku

 

tři a půl tisíce pondělí
tři a půl tisíce úterý
tak jak jsou blbý některý
tak některý jsou skvělý

 

život má 25 tisíc dní
a jestli tě to uklidní
chudák i boháč
mají stejně

a nevyhrají v herně
nekoupí na prodejně
neukradnou a nevymodlí
si dny navíc
to nejde

 

cirka sedmdesát lét a sedmdesát zim
je max, co tělo snese
a nepomůže mazat hřbet
ani koenzym
Q10

 

a zatímco se brodíš
MHD strkanicí
bezpečně odebíráš flešku
prodáváš čas
a plníš skříň

25 tisíc dní

a po dnešku

zas

o jeden míň

 

život má 25 tisíc dní
a víc jich není k mání
25 tisíc stránek
co čekaj na napsání

a může tě to těšit
nebo se můžeš zlobit
že až ti dojde sešit
skončí i tenhle pobyt

ustane dech
i krevní oběh
umlkne psychika
a dáš si šlofíka
v hrobě

 

život má 25 tisíc dní
a v co se ten čas promění
záleží jen

na

tobě

 

jenomže… co tu?

 

můžeš běžet ten dostih
a nikdy nemít dost
hromadit hmotu
od plotu k plotu
chtít nutně další
pitomost

ale proč?

jsi tady
jenom host

nic si tu nevezmeš

všichni jsme jenom hosti

v místnosti

z masa a kostí

žádný dveře
a nikdo neřek’

co s tím

 

a vprostřed

týhle fata morgány
je dobrý chápat
a najít klid

v tom

že jsi jen pytel s orgány
který ti řeknou pápá
až se jim bude chtít

 

život má 25 tisíc dní
v jednu chvíli mladí
a neklidní

a v druhou staří
a nemohoucí

tak
do kud
sly šíš
srd ce
tlou ci

měj sám
se se
bou

sou
cit

 

život má 25 tisíc dní
sotva vylezeš z maminky
začíná odečet

všichni jsme takhle malinký
a snažíme se nebrečet
v létě se potíme, v zimě třesem
a když prší, tak moknem

život má 25 tisíc dní
a nejsi první ani poslední
kdo je vyhodí oknem

 

desetiletí letí
a je to znát

na pleti, na paměti

a děti mají děti
a z dospělých jsou kmeti
a z kmetů v urnách smetí

 

jen popel zbyde
z mrněte

prach jste a prach zas
budete

a čas to všechno
zamete

 

život má 25 tisíc dní
když se vyjádří číslem
a možná je to morbidní
ale je dobrý na to myslet

už teď jsi mrtvej

tak nač ten strach?
nač to drama?
stejně to říděj seshora

když víš, že zaklepeš bačkorama
tak přestaneš být bačkora

 

a jestli není život věčný
potom

pozdravuj

na konečný

 

zasměj se do kanyl
ať si EKG hvízdá

zašeptej nesouvisle:

„tý jo
kde jsem to byl?!

to byla jízda

to bych nevymyslel“

 

 

 
 

Tato básnička mohla vzniknout díky finanční a morální podpoře
mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Patroni. To jsou frajeři

Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Smejkal | Jan Gruncl

Mira Siler | Pavel Nýdecký | Jan Rosenthaler | Anna Ackermann | Petra Kubaláková | Jan Klos | Martin Střeštík | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Yitka Müllerová | Liška Podšitá | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Emmer | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Aňa

 

A i vy můžete být jedním z nich.
Díky vám pak bude moci vznikat víc takových příspěvků,
získáte přístup k ENTERu a další výhody
a umožníte mi stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.