18 uvědomění ve 2018

Propadáte časem. Potkáváte lidi, místa, věci, události, knihy, myšlenky a formuje se vám váš pohled na svět, na sebe, na ostatní. Máte pocit, že je to skutečnost, ale není. Můžete do toho vůbec mluvit? Nevím. Tohle se v roce 2018 vyklubalo v mojí hlavě. Takhle nějak to vypadá u mě. Nezouvejte se. 

 
 
 
Nejste sami sami.

 
 
 
Jestli znáte někoho normálního, tak ho neznáte.

 
 
 
Není žádné „až“. Tohle už je ono.

 
 
 
Problém se skutečností je, že je taková, jaká věříte, že je. A proto není skutečná.

 
 
 
Celý život neděláš nic jiného, než že se propadáš z momentu do momentu. Nic jiného neděláš. Nic jiného nemáš. Existuje jen vnímání a prožívání právě TEĎ.

Nemáš dokonce ani život. Ten vzniká teprve v hlavě – v jazyce – ve chvíli, kdy o něm začneš přemýšlet. Ve chvíli, kdy přestaneš, mizí.

Život neexistuje. Existuje jen přemýšlení o životě.

Není možné vést dobrý život. Je možné vést jen dobré přemýšlení o životě.

 
 
 
To, co vidíš, není skutečnost. Je to odraz tvojí nervové soustavy. Zvuky, barvy, slova, lidi, soudy, minulost, budoucnost, TY, všechno vzniká ve tvém mozku. Nemáš přístup k realitě. Vše, co vnímáš, je jen tvůj odraz. Celý život v každém okamžiku prožíváš jenom sám sebe.

 
 
 
Co je smysl života?

Záleží, co zrovna děláš.

Když jíš, TOHLE sousto. Když píšeš, TOHLE slovo. Když maluješ, TENHLE tah. Když kopuluješ, TENHLE pánevní výpad. Když dýcháš, TENHLE nádech.

To je celé.

 
 
 
Celé je to hra.

Stanovíte si cíl a směřujete k němu. Odměnou jsou vám pozitivní emoce.

Jakýkoli cíl je lepší než žádný cíl. Žádný cíl = žádné pozitivní emoce.

Jakmile cíl splníte, máte kraťoučkou euforii a hned záhy problém. Potřebujete nový cíl.

Může vám začít být úzko, když si uvědomíte, že jediným účelem hry je… strávit čas.

Všichni si hrajeme, aby tu bylo co dělat.

 
 
 
Člověk nepotřebuje cíl. Potřebuje směr. Cíl je vždycky průšvih, protože… co teď?!

Může za to architektura tvého mozku, protože ten tě odměňuje dopaminem, jen když něco získáváš, ne když už to máš.

Každý cíl je tak tím, co slibuje, od podstaty iluzorní. Všichni se ženeme za přeludem.

Život nelze strávit líp než v radosti z procesu.

 
 
 
Jak může někdo tvrdit, že lidský mozek je tím nejsložitějším ve vesmíru; když právě mozek je místem, odkud se díváme?

Všechno, co jste kdy prožili, jste prožili ve svém mozku. Nic jiného, než vám naservíruje váš mozek, nemáte nikdy možnost zakusit. Z vaší perspektivy se váš mozek rovná celému vesmíru.

Čili když řekneme, že mozek je tím nejsložitějším ve vesmíru, vlastně tím říkáme, že tím nejsložitějším ve vesmíru je vesmír. Takže jsme mnoho neřekli.

Mozek je naše jediná klíčová dírka do vesmíru. Je to jako být celý život přikurtovaný k sedačce v divadle s divadelním kukátkem vraženým do oka a tvrdit, že tím nejsložitějším ve městě je divadelní kukátko.

 
 
 
Mozek je dobrý sluha, ale špatný pán.

 
 
 
ŠESTÝ DEN RANNÍ 20MINUTOVÉ MEDITACE

Její efekt sílí. Setkávám se při ní s tím, čemu říkám „já“. Ale co vnímám spíš jako toho „druhého“. Jehož pohled na svět a na mě utvářejí realitu. Jak silná a vzrušující je myšlenka, že jsem to vlastně já a můžu zaujmout jiný postoj. Laskavý. Nebojácný.

Být jen s „tím“ se zavřenýma očima a v tichu je nudné a zároveň fascinující. Díváš se vlastně na filtr, který ti zkresluje skutečnost. Ale snažíš se dívat jen na samotný filtr. Pochopit ho a prokouknout ho. Tváří se, že tam není. Že takhle se prostě věci mají. Jenže nemají. Děláš to ty.

Tohle setkání sám se sebou, kterému se tak pečlivě vyhýbáme, může být to nejozdravnější, co kdy podstoupíme.

Dívám se na svět skrz zaprasený smradlavý igelit soudů a mám za to, že svět takový je. Že já nějaký jsem. Ale není. Nejsem. Vnímání = realita. Svět = ty.

Skrz meditace si lze tohle zvědomit. A svět zprůzrační.

 
 
 
Celý tenhle boj je mezi tebou a tebou.

Cítíš toho „druhého“ ve své hlavě?

Možná je na čase ho obejmout a začít spolupracovat.

Možná jsi celou dobu oba.

 
 
 
Pravidelná meditace ti umožní v běžném životě lépe rozlišit realitu od myšlenky. Můžeš si tak přestat zanášet přítomnost myšlenkami.

I tato přítomnost však zůstává tvým snem. Projekcí na plátně vědomí.

Jakmile tohle chápeš, můžeš začít snít lucidně.

 
 
 
Když se mě lidi ptají: „Doporučil bys mi žábu?“ odpovídám: „Pokud VŠECHNO, čemu věříš, bude zpochybněno, bude ti to ku škodě, nebo ku prospěchu? Jestli ku prospěchu, tak ano.”

„Jak ti Bufo Alvarius změnil pohled na svět?“

„Svět neexistuje. Jen pohled.“

 
 
 
ZPŘÍTOMNĚNÍ = UVĚDOMĚNÍ: TOHLE JE ONO

Máš život. Existuješ. Víc ti nikdo nedá. O co dalšího chceš usilovat?

Hnát se za čímkoli je iluze. To jediné, co v každém okamžiku máš, je TEĎ.

To nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, je kultivovat kvalitu svého prožívání.

A den za dnem si ze zvyků skládat člověka, jakým chceš být. Člověka, se kterým vám v TEĎ bude dobře.

 
 
 
Ve světě, který nemá žádný jiný smysl, než který mu dáme, jsme každý nucen vymyslet si sebe sama.

 
 
 
Umřeš. Brzo. Tak čeho se bojíš? Není tu co ztratit. Není tu co získat. Je to jen hra, která nejde vyhrát. A jsi na tahu.

 
 
 
A pro inspiraci aktuální podoba mých dvou performance statementů, které si říkám každý den, abych si jimi narovnal náladu a nasměroval svoje konání. Třeba to někomu píchne.

 
 
Hned po probuzení před zrcadlem:

 
Život je umělecké dílo, které vytvářím v každém okamžiku.

Na co myslím, to je.

Každou myšlenkou/akcí vytvářím sebe a realitu.

Zahazuju já a stávám se procesem, příběhem, uměleckým dílem.

 
Nepromítám halucinace a hmotné představy své sebelítostivé mysli, zdroje utrpení.

Místo toho se identifikuju se svou božskou energií moudrosti, zdrojem potěšení. A nabízím to všem lidským bytostem.

 
Vytvářím si sebe. Jsem schopný.

Vytvářím si svět. Je přátelský.

A tohle je další fascinující den. Dárek, který mi dovoluje prožívat, žasnout, růst a být tím, kým chci být.

 
 
Před klávesnicí před započetím práce:

 
Na co myslím, to je.

Každou myšlenkou/akcí vytvářím sebe a realitu.

 
Začínám psát, ať se děje cokoli.

Když pustím kohoutek, voda teče.

Svět zmizí. Existuje jen další slovo.

Tvořím bez ega. Pak není nikdo, kdo se může cítit ohroženě.

Jsem zvědavý na proces, ne výsledek. Jsem procesem.

Píšu sám sobě pro radost.

 
Hluboká práce přináší vzrušení, uspokojení a smysl. Odemyká můj kreativní potenciál. Zapíná laserový paprsek soustředění, který z oblaku myšlenek vybrušuje slova. Z ničeho dělá něco.

Kdykoli se mysl začne vyhýbat aktuálnímu kroku úkolu, zasoustředím se na něj a poznačím si do deníku, co přesně zkoušela. Okamžiků pokušení si cením, protože právě jejich překonáváním si redesignuju mozek.

Takhle se učím zvyku hluboké práce, který mi zaručí plnější prožívání ve flow a hluboký tvořivý život spisovatele a performera.

 
kreativita, hra, vytrvalost, odvaha

Neberu život vážně. A lidi teprv ne.

Nebojím se. Hraju si.

 
 
 
 
Knižní a-ha! momenty 2018. Část 1. Škola života >>
Knižní a-ha! momenty 2018. Část 2. Škola života >>
Knižní a-ha! momenty 2018. Část 3. >>
 
 
Knižní a-ha! momenty 2017. Část 1. Flow >>
Knižní a-ha! momenty 2017. Část 2. Co řeknete, až pozdravíte >>
Knižní a-ha! momenty 2017. Část 3. Kniha života >>
Knižní a-ha! momenty 2017. Část 4. >>
 
18 a-ha! citátů za 2017 >>
 
 
Knižní a-ha! momenty 2016. Část 1. >>
Knižní a-ha! momenty 2016. Část 2. >>
Knižní a-ha! momenty 2016. Část 3. >>
 
22 a-ha! citátů za 2016 >>

 
 

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes, protože nejde o můj autorský počin,
i překládání se můžu věnovat díky podpoře svých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Patroni. To jsou frajeři

Jana Märcová | Václav Kočka | Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Zuzana Němčeková | Anna Benešová | David Zbytovský

Petra Slobodová | Mira Siler | Michal Zubáč | Kristýna Šohajová | Blanka Škaloudová | Michal Novák | Pavel Nýdecký | Jan Rosenthaler | Anna Ackermann | Petra Kubaláková | Jan Klos | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Yitka Müllerová | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Aňa | Mighq | Radka Hrotková | František Löffelmann | Zdenek Svoboda | Šimon Bilina | Tomáš Král | Tomáš Buček | Zdeněk Pazourek | Natálie Schejbalová

 

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem iwrite.cz.
Získáš přístup k novým ENTERům, mind-upům, slamům, přednáškám, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/iwrite
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.